phpFashion

Na navigaci | Klávesové zkratky

Rubrika Web

Na co tvůrci mobilních webů často zapomínají?

Několik tipů, jak vylepšit vzhled vašeho webu v mobilním telefonu.

Okraje

Zkontrolujte si, jak na mobilu vypadají okraje kolem textu. Velmi pravděpodobně je bude potřeba přizpůsobit. Buď budou moc široké a zbytečně tak ubírají drahocenný prostor, nebo nebudou žádné, což je při čtení značně iritující.

Vlastní písma

Obsah je daleko důležitější, než úžasný font, kterým je napsaný. To si uvědomíte zejména ve chvíli, když si nemůžete v metru přečíst článek jen proto, že se na zastávce nestihl načíst font (obrázek vlevo):

Obrázek uprostřed a vpravo se liší v použitém fontu: jeden z nich je nativní, druhý se natahuje z Google, což představuje řadu HTTP požadavků a přenesených dat navíc. Kromě autora grafiky stejně nikdo nepozná, který je který :-), tak mobilům klidně ulevte:

@import "http://fonts.googleapis.com/css?family=PT+Serif" screen and (min-width: 500px);

body {
    font: 18px/1.7 Georgia, serif;
}

@media (min-width: 500px) {
    body {
        font-family: 'PT Serif', Georgia, serif;
    }
}

Velikost písma

Obvykle používám na webech o něco větší písmo, než je běžné, protože se mi parádně čte (třeba tento text má velikost 16px s řádkováním 1.65, podle mě minimum). A to nemám žádné dioptrie, jen je to příjemnější. Pro lidi s horším zrakem je větší font nutnost. A na mobilu, který držíme v ruce, často v třesoucím se dopravním prostředku nebo za chůze, je malé písmo důvod web vůbec nečíst.

Vyšší kontrast

Ironií je, že nejlepší displeje najdete v mobilech a tabletech, zatímco do notebooků se dávají šunty. Na druhou stranu, z mobilu daleko častěji čtete na přímém slunci, nebo si snižujete jas kvůli výdrži baterky, tudíž jemnou hru odstínů tolik neoceníte. Přidejte na kontrastu:

body {
    color: #555;
}

@media (max-width: 500px) {
    body {
        color: #111;
    }
}

Vysoké rozlišení

Displeje s vysokým rozlišením (retina) zkomplikovaly životy kodérům, do života vcházejí nové specifikace pro obrázkové elementy, grafiku je třeba exportovat v řadě různých rozlišení … houby!

Vůbec si nekomplikujte život. Stačí si jen zvyknout exportovat veškeré bitmapy ve dvojnásobném rozlišení (či vyšším) a změnu velikosti nechat na prohlížeči. Kvalitnější obrázky chceme stejně především kvůli mobilům. V případě fotografií v JPEG stačí snížit kvalitu, nárůst velikosti souboru bude minimální a okem nepoznáte rozdíl. Tedy na nízkém rozlišení, na vysokém bude mnohem prokreslenější.

Obrázek definovaný v CSS následně jen zmenšíte pomocí background-size (umí všechny prohlížeče krom IE8, takže pro něj budete zatím potřebovat i malý obrázek), obrázek v elementu <img> pomocí atributu width nebo CSS. Třeba tady na blogu všechny obrázky v článcích resizuju automaticky pomocí:

article img {
    max-width: 100%;
    height: auto;
}

Kde je to možné, použijte grafiku vektorovou. Jednobarevné ikony je nejlepší vyexportovat jako font, protože jen tak jim můžete v CSS měnit barvu. Můžete použít hotové sady nebo si vytvořit font na míru, šikovný je na to třeba Fontastic.

Bacha na jednu věc: pokud bude font umístěn na jiné (sub)doméně, musí jej server odesílat s HTTP hlavičkou Access-Control-Allow-Origin: *.

Formuláře

Na co rozhodně nikdy nezapomeňte: políčkům pro zadávání emailů nastavit <input type=email>.

V mobilním telefonu je mnohem lepší mít popisky nad prvky, aby při vyplňování bylo vidět, co vlastně zadáváte, a ne jen řadu inputů. Tohle umí šikovně řešit třeba Bootstrap v3, ale i mnoho jiných CSS frameworků.

A nakonec

Na mobilech nejvíc bolí navazování HTTP požadavků, takže spojujte styly a JavaScripty do jednoho souboru.


Psát isomorfní webové aplikace?

Isomorfní webové aplikace jsou takové, které sdílejí kód mezi serverovou a klientskou stranou. Jinými slovy, jsou obě strany psané v JavaScriptu. I když tak to vůbec nemuselo být, historie je zajímavější.

Úplně poprvé jsem se s touto koncepcí setkal před (fíha, to je neuvěřitelné) takřka 20 lety. Vlastně JavaScript přímo vznikl jako client-side i server-side jazyk, serverové prostředí se jmenovalo Netscape LiveWire a kód vypadal nějak takto. Šlo tedy o mix HTML a JavaScriptu, jen s tím rozdílem, že skript se vykonával na serveru. JavaScript byl zamýšlený jako jazyk pro amatérské programátory, jako konkurent tehdejšího PHP a Microsoftího ASP, zatímco pro profesionály tu byla client-side a server-side Java.

Nic nedopadlo podle očekávání. Kvůli soudním sporům Java z prohlížečů zmizela, ke konci se držela už jen v porno chatech a bankovnictví, a dnes je z ní jeden velký bezpečnostní kráter distribuovaný jako adware, který je nutno v prohlížečích vypínat. Neuspěl ani JavaScript na serveru, protože byl příliš nezralý a nevhodný na takové nasazení a serverové řešení upadajícího Netscape nezískalo popularitu.

Vývoj webů na mnoho let zbrzdilo šílenství okolo specifikací začínajících na X a monopol Internet Exploreru, ale pak došlo k jejich svržení a máme tu hromadu nových technologií. A s tím se pochopitelně vrací i otázka jednoho jazyka na obou stranách. Odstartoval to zejména výkonnostně nadupaný interpret JavaScriptu z Google Chrome a platforma Node.js.

Situace je dosti jiná, než před 20 lety:

  • server-side technologie ušly obrovský kus cesty a vyzrály
  • client-side prožívá pubertu
  • v průniku jazyků je pouze JavaScript

Tvorba webů pomocí serverových frameworků se stává komoditou, na řadu složitých otázek odpovídají zažité návrhové vzory. Na straně klienta to naopak bují, dnešní novinky nejspíš brzy nahradí novinky jiné, a to se ještě několikrát zopakuje. Tenhle stav je fajn, dohání se dlouhé zpoždění a máte šanci se zapojit a odvětvím pohnout.

Dohání také JavaScript, leč jeho skutečnou pozici nejlépe charakterizuje potřeba a popularita nejrůznějších nadstaveb, ať už jde o CoffeeScript, Google Closure Compiler nebo TypeScript. Pomocí nich už dnes lze z JavaScriptu udělat něco celkem robustního, což ale ve skutečnosti stále není. Přičemž jazyky s ambicí jej nahradit existují.

Osobně mi cesta k izomorfním aplikacím připadá přirozená a správná. U klientského skriptování jsem začínal a stále hledal různé spojnice, například Nette má dosud poměrně ojedinělou vlastnost, že pravidla pro validaci formulářů zapsaná na straně serveru vám automaticky překlopí na stranu prohlížeče. Isomorfní validace formulářů od roku 2008.

Ale v žádném případě bych si isomorfně nenechal naprogramovat třeba e-shop. Zatím.

Příliš mladé prostředí znamená absenci zažitých návrhových vzorů a různá rizika. Když si Dan Steigerwald, který pro mě částečně pochopitelně odmítá jakékoliv problémy této technologie připouštět, si tuhle posteskl, že čeští vývojáři jsou pozadu za frikulíny ze San Francisca a stále se drží serverových technologií, rozjela se diskuse o výhodách a nevýhodách jednotlivých přístupů a Dan jako odpověď na jednu námitku poslal příklad webu (tuším jeho kolegů) iodine.com psaný v React.js. Čímž poskytl pěkný příklad neduhů SPA/isomorfních aplikací:

  • na webu nefunguje správně tlačítko zpět
  • na mnoha různých URL se nachází identický obsah
  • jeho výroba byla násobně dražší

Zdůrazňuji, že z jeho stany nešlo o ukázkový příklad, nicméně tím lépe demonstruje hlavní problém SPA/isomorfních aplikací: udělat je dobře je stále velmi těžké a potažmo drahé. Přičemž tentýž web za použití server-side frameworku, jako je například Nette, zvládne napsat i průměrný a levný programátor. A podobných hrubek se přitom nedopustí.

Izomorfním aplikacím se nevyhýbejte, zkoušejte si novinky, zavčasu odhalujte slepé cesty, rozšiřujte si obzory. Ale s ostrým nasazením se držte jen u typů aplikací, kde je to skutečně nutné a výhodné. Není jich zase tolik.

Navíc nemáte v žádné žhavé technologii jistotu. Tvrdit opak, třeba proto, že za nějakou z nich stojí obří firma, znamená být slepý k historii posledních 20 let.


Kdy používat preprocesory a kdy ne?

Složitá otázka, těžké kodérovo dilema, které se pokusím rozseknout: používejte preprocesory vždy!

Jak se Internet přesunul do mobilů, staly se největší zabijáci rychlosti načítání stránek tyhlety úhledné sloupečky:

<link rel="stylesheet" href="/css/reset.css">
<link rel="stylesheet" href="/css/content.css">
<link rel="stylesheet" href="/css/layout.css">
<link rel="stylesheet" href="/css/screen.css" media=screen>
<link rel="stylesheet" href="/css/fancybox/jquery.fancybox.css" media=screen>
<link rel="stylesheet" href="/css/print.css" media=print>
<script src="/js/jquery.js"></script>
<script src="/js/jquery.autocomplete.js"></script>
<script src="/js/fancybox/jquery.fancybox.js"></script>
<script src="/js/tooltips/jquery.tooltips.js"></script>
<script src="/js/jquery.scrollspy.js"></script>
<script src="/js/main.js"></script>

To nechceš! Chceš tohle:

<head><link rel="stylesheet" href="/assets/combined.css"></head>

<body>
...
<script src="/assets/combined.js"></script>
</body>

Taky chceš, aby se ti všechny soubory posílaly zazipované a vypadaly hutně: combined.css a hustě: combined.js.

Byly doby, kdy se komprimované skripty psaly ručně. Vynechávaly se komentáře, v JavaScriptu používaly jednopísmenné proměnné atd.

Nedělejte to. Vaším úkolem je psát čitelný kód a komprimování JavaScriptu nechte na bedrech Google Closure Compiler, který to dokáže řádově lépe než vy a navíc upozorní na chyby, o minifikaci stylů se postará například Less.

Ten dokonce zvládá vychytávku, kdy u všech miniobrázků můžete nahradit:

textarea {
    background: #fff url("img/input.gif") repeat-x;
}

za

textarea {
    background: #fff data-uri("img/input.gif") repeat-x;
}

a preprocesor je přímo vloží do combined.css, čímž odpadne hromada HTTP requestů na 100bajtové drobky.

Preprocesory prostě a jednoduše chcete!


SASS, LESS, Stylus or pure CSS? (3)

Journey into the heart of the three most known CSS preprocessors continues, though not in the way I originally planned.

CSS preprocessor is a tool that take code written in their own syntax and generates the CSS for the browser. The most popular preprocessors are SASS, LESS and Stylus. We have talked about installation and syntax + mixins. All three preprocessors have a fundamentally different way of mixins conception.

Each of them have gallery of finished mixins: For SASS there is a comprehensive Compass, the LESS has framework Twitter Bootstrap or small Elements a Stylus NIB.

… this was opening sentences of article I started write year and quarter ago and never finished. I came to the conclusion that all three preprocessors are useless. They required to do so many compromises that potential benefits seemed insignificant. Today I will explain it.

…pokračování


SASS, LESS, Stylus nebo čisté CSS? (3)

Cesta do nitra tří nejznámějších CSS preprocesorů pokračuje, i když ne tak, jak jsem původně plánoval.

CSS preprocesor je nástroj, který vám ze zdrojového kódu zapsaného ve vlastní syntaxi vygeneruje CSS pro prohlížeč. Mezi nejznámější patří SASS, LESS a Stylus. Ukázali jsme si, jak je nainstalovat a naťukli téma syntaxe a mixinů. Všechny tři preprocesory nabízejí fundamentálně rozdílný způsob, jak programovat s mixiny. Každý je v tom jinak konzistentní a každý umí být jinak matoucí.

Pro každý preprocesor existuje galerie hotových mixinů, do kterých nahlédněte přinejmenším k posouzení jejich srozumitelnosti. Pro SASS existuje komplexní Compass, LESS má framework Twitter Bootstrap nebo drobné Elements a Stylus NIB.

…tak takhle začínal článek, který jsem rozepsal před rokem a čtvrt a nikdy nedokončil. Přišel jsem totiž k závěru, že všechny tři preprocesory jsou, alespoň zatím, nepoužitelné. Jejich nasazení by představovalo tolik ústupků, že by se vedle nich potenciální výhody dočista ztrácely. Dnes to vysvětlím.

…pokračování