SASS, LESS, Stylus nebo čisté CSS? (2)

Vyplatí se používat CSS preprocesory? A pokud ano, který zvolit? Pokračuji v rozboru tří nejznámějších konkurentů.

CSS preprocesor je nástroj, který vám ze zdrojového kódu zapsaného ve vlastní syntaxi vygeneruje CSS pro prohlížeč. Mezi nejznámější patří SASS, LESS a Stylus. Mají řešit praktické nedostatky samotného CSS.

V předchozí části jsme si ukázali, jak preprocesory nainstalovat. Dnes se jim podívám na zoubek.

Syntaxe

Ač jednotlivé nástroje používají odlišnou syntax, všechny rozumí klasickému CSS. To je nesmírně důležité! Můžete kopírovat existující CSS fragmenty a budou fungovat. Ačkoliv…

SASS používá dvě různé syntaxe, jedna se nazývá SASS (stejně jako preprocesor), nepoužívá středníky ani složené závorky {} a místo toho odsazuje mezerami či tabulátory:

// SASS
#main
	color: blue
	font-size: 0.3em

Druhou syntaxí je SCSS, která vypadá jako klasické CSS a měla být i plně kompatibilní (budu ji pro SASS používat v dalších příkladech). Stejnou syntax má i LESS:

// SCSS, LESS a CSS
#main {
	color: blue;
	font-size: 0.3em;
}

Stylus také rozumí CSS syntaxi, nicméně upozorňuje, že nejde o 100% kompatibilitu, především proto, že hodně bazíruje na odsazování. V jeho syntaxi lze vynechat složené závorky, středníky a dokonce i dvojtečky:

// Stylus
#main
	color blue
	font-size 0.3em

Ale pozor! Důležité je, že tyto znaky můžeme vynechat. Pokud vám zápis připadá příliš hutný, klidně si dvojtečky doplňte. Nechcete odsazovat? Vražte tam složené závorky. Velmi podobně funguje NEON. V tomto se zásadně liší od úsporné SASS syntaxe, kde vynechání závorek a středníků je povinnost. Což ji činí z praktického hlediska nepoužitelnou a chápu, proč tvůrci o kompatibilitu s CSS usilovali, ale udělali to nešťastně zavedením další, nekompatibilní, ukecané syntaxe SCSS.

Když už se totiž rozhodnu preprocesor používat, ocením, když mi zjednoduší i syntaxi (alespoň nepovinné středníky), což bohužel umí jen Stylus. Jeho syntax je nejpružnější a nejúspornější.

V kontrastu přísnosti LESS a SASS je zajímavé, že všechny tři preprocesory podporují // řádkové komentáře.

Když udělám chybu

Pokud uděláte v dokumentu chibu, preprocesory vás na ni upozorní chybovou hláškou. A v tomto směru se jednotlivé nástroje zásadně liší. Pokud třeba zapomenu ve výše uvedeném kódu uzavírací }, oznámí SASS:

Syntax error: Invalid CSS after "font-size: 0.3em;": expected "}", was ""
		on line 4 of test.scss

Stylus:

	  if (err) throw err;
					 ^
ParseError: stdin:4
   1| #main {
   2|   color: blue;
   3|   font-size: 0.3em;
 > 4|

unexpected "eos"

a LESS:

ParseError: missing closing `}` in test.less:9:17
8
9 unexpected "eos"undefined

Nutno dodat, že LESS měl šťastnější chvilku. Pokud bych zapomněl středník, skončí to u obvyklejšího

ParseError: Syntax Error on line 2 in test.less:2:1
1 #main {
2	   color: blue
3	   font-size: 0.3em

Výmluvné chybové hlášky jsou pro mě důležité a v tomto směru s přehledem vede SASS. Ačkoliv se to z ukázky tak nejeví, hodně se snaží i Stylus. Běžně však špatně spočítá číslo řádku a hlásí chybu o pár řádků výš, než skutečně je. LESS se nejčastěji zmůže na nicneříkající Syntax Error on line XY.

Občas jsem narážel na chyby v samotném preprocesoru. Pokud se mi je podařilo izolovat, snažil jsem se je nahlásit (LESS, Stylus), ale ne vždy to šlo. Zde se nejvíc projevila vyspělost jednotlivých nástrojů. Zatímco nejstarší SASS se mi z rovnováhy nepodařilo vyvést nikdy, druhé dva nástroje obsahují chyb bohužel požehnaně.

Co všechno umí?

Drtivou většinou užitečných vychytávek najdeme u všech tří nástrojů, byť třeba nemusí být uvedeny v dokumentaci. V množství asi vede SASS, ale takto se to hodnotit nedá. Třeba nested properties nepotřebuji, naopak property lookup a generátor data URI ve Stylusu vypadá užitečně. Tedy do chvíle, než zjistíte, že převádí buď všechny obrázky, nebo žádný.

Nechci sepisovat výčet jednotlivých vlastností ani srovnávat jejich zápis, to najdete v dokumentaci nebo ve srovnávacím článku na NetTuts. Zaměřím se místo toho na fundamentální rozdíly a největší z nich se týkají tzv. mixinů.

Mixiny

Mixiny jsou z mého pohledu nejdůležitější vychytávkou preprocesorů, protože mění způsob, jak píšeme HTML kód. Vysvětlím. Asi nejznámější „mixin“ je tzv. clearfix, která se stará o to, aby z bloku nevytékaly plovoucí prvky. Obvykle vypadá nějak takto:

.clearfix:after {
	clear: both;
	content: ".";
	display: block;
	height: 0;
	visibility: hidden;
	font-size: 0;
}

(Poznámka: existují jednodušší i složitější varianty clearfixu. Kupodivu mně vždycky fungovalo nastavit bloku overflow: auto a clearfix jsem nepotřeboval. Ale v tuto chvíli jde jen o příklad.).

Clearfix pak aktivujeme v HTML:

<div id="content" class="clearfix">
	<div style="float: left;">....</div>
	...
</div>

Ale to neděláš dobře, Jaromíre. Clearfix by se měl aplikovat na straně stylů, přímo pro #content, nikoliv v HTML. Jenže komu by se chtělo kazit si krásný stylopis kopírováním ošklivého hacku? Mnoho kodérů raději sáhne do HTML.

S preprocesory však netřeba nic kopírovat a vystačíme si s jedinou instrukcí. Nejprve si clearfix uložíme jako tzv. mixin a poté ho v definici #content zavoláme:

SASS:

// definice mixinu (zkráceno)
@mixin clearfix {
	&:after { clear: both; ... }
}

#content {
	@include clearfix; // vložení mixinu
}

LESS:

.clearfix() {
	&:after { clear: both; ... }
}

#content {
	.clearfix;
}

Stylus:

clearfix()
	&:after { clear: both; ... }

#content
	clearfix()

Zmizí tak nutkání zasahovat do zdrojového kódu. A to je velmi důležité.

Jak vidno, syntaxe SASS je opět nejukecanější. Za zmínku stojí, že LESS umožňuje volat jako mixin i jakoukoliv třídu nebo ID.

Parametrické mixiny

Ještě zajímavější je to ve chvíli, kdy mixinům předáme parametry:

SASS:

@mixin border-radius($arg) {
	-webkit-border-radius: $arg;
	-moz-border-radius: $arg;
	border-radius: $arg;
}

#content {
	@include border-radius(2px);
}

LESS:

.border-radius(@arg) {
	-webkit-border-radius: @arg;
	-moz-border-radius: @arg;
	border-radius: @arg;
}

#content {
	.border-radius(2px);
}

Stylus:

border-radius(arg)
	-webkit-border-radius: arg
	-moz-border-radius: arg
	border-radius: arg


#content
	border-radius(2px)

Ve Stylusu můžeme použít i zapis s dvojtečkou:

#content
	border-radius: 2px

Což je velmi zajímavé! Když totiž později vendor prefix odstraníme, nebo když naopak zjistíme, že určité vlastnosti potřebujeme vendorovou variantu dodat, nemusíme změnit ani čárku v samotném stylu. Wow.

Jenže… co když mixin zavoláme s více parametry? Například uvedeme border-radius: 2px 3px. Překvapivě Stylus bude 3px v tichosti ignorovat. Proč tomu tak je?

V CSS existují dva způsoby, jak uvést více argumentů, lišící se v oddělovači:

• oddělené mezerama: border: 1px solid black
• oddělené čárkama: rgb(10, 20, 30)

Totéž se rozlišuje i v preprocesorech. Ve Stylusu platí, že volání mixinu border-radius: 2px 3px je ekvivalentní k border-radius(2px, 3px) (a dává mi to smysl), obojí představuje předávní dvou argumentů. Naopak border-radius(2px 3px) bez čárky předává argument jeden. Náš mixin očekává pouze jeden parametr a druhý tiše bez jakéhokoliv varování zahodil. Oprava spočívá v použití užitečného klíčového slova arguments namísto předaného argumentu arg.

SASS a LESS naopak předání více argumentů, než je mixinem očekáváno, vnímají jako fatální chybu. V případě SASS to v důsledku vede k podivným blokům $shadow-1, …, $shadow-10 patrným v galerii Compass, zatímco LESS se s problémem snaží vypořádat konstrukcí when(). Nic z toho mi nepřipadá ideální.

Pokračování zase příště.