phpFashion

Na navigaci | Klávesové zkratky

Framework je přežitek

Způsob, jak se vyvíjejí aplikace v PHP, se v posledních 5 letech dramaticky proměnil. Nejprve jsme opouštěli čisté PHP a učili se používat frameworky, později přišel Composer a s ním instalace knihoven z příkazové řádky a nyní nastává konec frameworků, jak je známe.

Monolitické frameworky se postupně rozpadají do samostatných (decoupled) komponent. A to přináší řadu výhod. Zatímco dříve bylo použití jen jedné části frameworku obtížné až nemožné, dnes si prostě nainstalujete jeho komponentu. Vývojový cyklus jednotlivých komponent může mít různé tempo. Mají vlastní repozitáře, issue trackery, mohou mít vlastní vývojářské týmy.

Komponenty můžete aktualizovat na nové verze průběžně, bez čekání, než vyjde další verze celého frameworku. Nebo naopak se můžete rozhodnout určitou komponentu neaktualizovat, třeba kvůli BC breaku.

Význam slova framework se tak posouvá, o verzích už takřka nelze hovořit. Místo frameworku XYZ ve verzi 2.3.1 používáte sadu komponent v různých verzích, které spolu fungují.

Rozdělení frameworku na komponenty je dost složité. Nette to trvalo 2 roky a hotovo bylo loni. Naprostou nutností bylo prosazení se Composeru a také důsledné používání dependency injection. Nette dnes tvoří přes 20 samostatných repozitářů a v tom původním zbyla jen jediná třída.

Všechny významné frameworky, jako Symfony, Zend, Laravel nebo CakePHP, jsou rozčleněné do komponent, byť k dotažení chybí ještě jeden krok: rozdělení do samostatných repozitářů (namísto náhražky v podobě Git subtree split). Zend slibuje, že s tím přijde ve verzi 2.5, uvidíme, co Symfony.

Komponování Nette

Dlouhým úvodem jsem se vás snažil přivést na myšlenku, že dívat se na Nette jako na framework v nějaké konkrétní verzi je překonané. Že šikovnější je k němu přistupovat jako k sadě komponent.

Tj. namísto uvádění závislosti na nette/nette uvádět závislosti na konkrétních komponentách. Tak to nyní dělá i Sandbox. Jako základ budoucí aplikace může posloužit i Nette Web Project, což je úplně minimalistická obdoba Sandboxu. Stáhněte jej pomocí

composer create-project nette/web-project

a vyhoďte z composer.json komponenty, které nepotřebujete. Zrychlíte tak operace Composeru.

Rychleji se k vám dostanou i bugfixy. Po opravení chyby lze hned u příslušné komponenty tagnout novou verzi, zatímco cyklus uvolňování verzí celého frameworku je mnohem pomalejší.

Pokud tvoříte doplňky pro Nette, tak vůbec neváhejte a hned nahraďte závislost na nette/nette výčtem skutečně požadovaných komponent.

Samozřejmě i nadále budou vycházet nové verze frameworku jako doposud, bude fungovat require nette/nette a pro verzi 2.3 budou vycházet i distribuce v archivech ZIP. Ale jejich význam bude pomalu upadat.


Nette je 3. nejpopulárnější framework!

Nette se v anketě Best PHP Framework for 2015 pořádané magazínem SitePoint umístilo na úžasném 3. místě. Moc děkuji všem za hlasy, tak skvělý výsledek jsem opravdu nečekal.

Těší mě na tom, že uživatelé jsou s Nette nejspíš spokojení, jinak by asi hlasy neposílali. A také samozřejmě fakt, že Nette tím na sebe upozornilo ve světě, kde se o něm kvůli jazykové bariéře tolik neví.

Na výsledcích je zajímavé i to, že si člověk uvědomí, jak velké množství PHP frameworků se reálně používá, že existují i další populární „lokální frameworky“ a že je tu stále dost těch, kteří žádný framework nepoužívají.

před měsícem v rubrice Nette | shlédnuto 2627×


Nabušené DI srdce pro vaše aplikace

Jednou z nejzajímavějších částí Nette, kterou vychvalují i uživatelé jiných frameworků, je Dependency Injection Container (dále Nette DI). Podívejte se, jak snadno jej můžete použít kdekoliv, i mimo Nette.

Mějme aplikaci pro rozesílání newsletterů. Kód jednotlivých tříd jsem zjednodušil na dřeň. Máme tu objekt představující email:

class Mail
{
    public $subject;
    public $message;
}

Někoho, kdo ho umí odeslat:

interface Mailer
{
    function send(Mail $mail, $to);
}

Přidáme podporu pro logování:

interface Logger
{
    function log($message);
}

A nakonec třídu, která rozesílání newsletterů zajišťuje:

class NewsletterManager
{
    private $mailer;
    private $logger;

    function __construct(Mailer $mailer, Logger $logger)
    {
        $this->mailer = $mailer;
        $this->logger = $logger;
    }

    function distribute(array $recipients)
    {
        $mail = new Mail;
        ...
        foreach ($recipients as $recipient) {
            $this->mailer->send($mail, $recipient);
        }
        $this->logger->log(...);
    }
}

Kód respektuje Dependency Injection, tj. že každá třída pracuje pouze s proměnnými, které jsme jí předali. Také máme možnost si Mailer i Logger implementovat po svém, třeba takto:

class SendMailMailer implements Mailer
{
    function send(Mail $mail, $to)
    {
        mail($to, $mail->subject, $mail->message);
    }
}

class FileLogger implements Logger
{
    private $file;

    function __construct($file)
    {
        $this->file = $file;
    }

    function log($message)
    {
        file_put_contents($this->file, $message . "\n", FILE_APPEND);
    }
}

DI kontejner je nejvyšší architekt, který umí stvořit jednotlivé objekty (v terminologii DI označované jako služby) a poskládat a nakonfigurovat je přesně podle naší potřeby.

Kontejner pro naši aplikaci by mohl vypadat třeba takto:

class Container
{
    private $logger;
    private $mailer;

    function getLogger()
    {
        if (!$this->logger) {
            $this->logger = new FileLogger('log.txt');
        }
        return $this->logger;
    }

    function getMailer()
    {
        if (!$this->mailer) {
            $this->mailer = new SendMailMailer;
        }
        return $this->mailer;
    }

    function createNewsletterManager()
    {
        return new NewsletterManager($this->getMailer(), $this->getLogger());
    }
}

Implementace vypadá takto, aby:

  • se jednotlivé služby vytvářely, až když je potřeba (lazy)
  • dvojí volání createNewsletterManager využívalo stále stejný objekt loggeru a maileru

Vytvoříme instanci Container, necháme ji vyrobit managera a můžeme se pustit do spamování uživatelů newslettery:

$container = new Container;
$manager = $container->createNewsletterManager();
$manager->distribute(...);

Podstatné na Dependency Injection je, že žádná třída nemá závislost na kontejneru. Tudíž jej můžeme klidně nahradit za jiný. Třeba za kontejner, který nám vygeneruje Nette DI.

Nette DI

Nette DI je totiž generátor kontejnerů. Instruujeme ho (zpravidla) pomocí konfiguračních souborů a třeba tato konfigurace vygeneruje cca totéž, jako byla třída Container:

services:
    - FileLogger( log.txt )
    - SendMailMailer
    - NewsletterManager

Zásadní výhodou je stručnost zápisu. Navíc jednotlivým třídám můžeme přidávat další a další závislosti často bez nutnosti do konfigurace zasahovat.

Nette DI vygeneruje skutečně PHP kód kontejneru. Ten je proto extrémně rychlý, programátor přesně ví, co dělá, a může ho třeba i krokovat.

Kontejner může mít v případě velkých aplikací desetitisíce řádků a udržovat něco takového ručně by už nejspíš ani nebylo možné.

Nasazení Nette DI do naší aplikace je velmi snadné. Nejprve jej nainstalujeme Composerem (protože stahování zipů je tááák zastaralé):

composer require nette/di

Výše uvedenou konfiguraci uložíme do souboru config.neon a pomocí třídy Nette\DI\ContainerLoader vytvoříme kontejner:

$loader = new Nette\DI\ContainerLoader(__DIR__ . '/temp');
$class = $loader->load('', function($compiler) {
    $compiler->loadConfig(__DIR__ . '/config.neon');
});
$container = new $class;

a pak jej opět necháme vytvořit objekt NewsletterManager a můžeme rozesílat emaily:

$manager = $container->getByType('NewsletterManager');
$manager->distribute(['john@example.com', ...]);

Ale ještě na chvíli zpět ke ContainerLoader. Uvedený zápis je podřízen jediné věci: rychlosti. Kontejner se vygeneruje jednou, jeho kód se zapíše do cache (adresář __DIR__ . '/temp') a při dalších požadavcích se už jen odsud načítá. Proto je načítání konfigurace umístěno do closure v metodě $loader->load().

Během vývoje je užitečné aktivovat auto-refresh mód, kdy se kontejner automaticky přegeneruje, pokud dojde ke změně jakékoliv třídy nebo konfiguračního souboru. Stačí v konstruktoru ContainerLoader uvést jako druhý argument TRUE.

Jak vidíte, použití Nette DI rozhodně není limitované na aplikace psané v Nette, můžete jej pomocí pouhých 3 řádků kódu nasadit kdekoliv. Zkuste si s ním pohrát, celý příklad je dostupný na GitHubu.


Generování odkazů kupříkladu v emailech a Nette 2.3

Od Nette 2.3 je k dispozici nástroj LinkGenerator pro vytváření odkazů bez nutnosti použití presenterů a přitom stejně pohodlně. Jak ho použít?

Ukážeme si to na příkladu třídy, která odesílá emaily. Kód emailu může vypadat nějak takto:

<title>Subject of message</title>

<p>Hello {$name} <a n:href="Homepage:">click here</a></p>

Třídě předám LinkGenerator a ta si jej uloží do proměnné $this->linkGenerator.

class MailSender
{
    /** @var Nette\Application\LinkGenerator */
    private $linkGenerator;

    function construct(Nette\Application\LinkGenerator $generator)
    {
        $this->linkGenerator = $generator;
    }

Samotné odesílání emailů bude provádět metoda sendEmail, která si vytvoří objekt Latte:

function sendEmail()
{
    $latte = new Latte\Engine;
    $latte->setTempDirectory(...);
    ...
}

U Latte je vhodné nastavit temp directory , aby se šablona s každým emailem nemusela znovu kompilovat, nicméně pokud jich posíláte jen několik denně, nebo třeba hodně, ale v jednom requestu (tj. pomocí jednoho objektu $latte), není to nutné, kompilace je blesková. Kde cestu k temp složce vzít? Můžeme si ji opět předat, ale chytřejší řešení je místo toho si předat objekt (tzv. továrničku), který dovede nakonfigurované Latte vyrobit:

/** @var Nette\Bridges\ApplicationLatte\ILatteFactory */
private $latteFactory;

// $latteFactory opět předáme přes konstruktor

function sendEmail()
{
    $latte = $this->latteFactory->create();

    // nainstalujme do $latte makra {link} a n:href
    Nette\Bridges\ApplicationLatte\UIMacros::install($latte->getCompiler());

    // a vygenerujeme HTML email
    $html = $latte->renderToString(__DIR__ . '/email.latte', [
        'name' => $order->getName(), // proměnné do šablony
        ....
    ]);

    // a odešleme jej, viz dále
}

Tady ještě jednou přeruším, protože musím zmínit ještě jednu alternativu, a to nechat si vygenerovat přímo známý objekt $template, který bude obsahovat například proměnné $basePath apod, už s nakonfigurovaným Latte. Vyměním tedy latteFactory za templateFactory:

/** @var Nette\Application\UI\ITemplateFactory */
private $templateFactory;

// $templateFactory si opět předáme přes konstruktor

function sendEmail()
{
    $template = $this->templateFactory->createTemplate();
    $template->name = $order->getName();
    $template->setFile(__DIR__ . '/email.latte');
}

Jde o obdobu použití $this->createTemplate() uvnitř presenteru či komponenty.

Zbytek metody sendEmail bude vypadat takto:

    ...
    $mail = new Nette\Mail\Message;
    $mail->addTo($order->email);
    $mail->setHtmlBody($html); // nebo setHtmlBody($template)

    $mailer->send($mail);   // $mailer si opět předáme konstruktorem
}

A teď zbývá poslední krok! Zapojit do toho LinkGenerator, ke kterému se konečně dostávám. Je to snadné, i když zatím ne intuitivní (intuitivnější API přijde s Latte 2.4). Jednoduše generátor vložte do šablony do proměnné _control.

Tedy buď:

$params = array(
    'name' => $order->getName(),
    '_control' => $this->linkGenerator,
    ...
);
$html = $latte->renderToString(__DIR__ . '/email.latte', $params);

nebo

$template->_control = $this->linkGenerator;

podle toho, zda používáte latteFactory nebo templateFactory.

O té chvíle můžete používat makro {link} nebo n:href.

Všechny odkazy se budou generovat absolutní, tedy včetně http://example.com. Pokud router používá relativní cesty, což je velmi časné, generátor bere doménu z aktuálního HTTP requestu. Ale v CLI žádný HTTP request pochopitelně neexistuje. Lze jej však podstrčit třeba v bootstrapu:

$configurator->addServices([
    'http.request' => new Nette\Http\Request(new Nette\Http\UrlScript('http://example.com')),
]);

Nefunguje ti flexbox na iPadu, co?

Jak zprovoznit CSS Flexbox na iOS zařízeních aneb pár poznámek pro sebe, až zase příště budu zoufat, proč to neflexí, a tápat v paměti, jak jsem to minule vyřešil.

Prefixy

Safari stále ještě, i ve verzi 8.1, vyžaduje pro Flexible Box prefixy. Jsi opět překvapený, že? Takže tam hezky doplň display: -webkit-flex nebo -webkit-flex-wrap: wrap atd.

Pořadí

Záleží na pořadí deklarací! Tohle funguje:

-webkit-flex-wrap: wrap;
-webkit-justify-content: space-between;
flex-wrap: wrap;
justify-content: space-between;
display: -webkit-flex;
display: flex;

Zatímco tohle pořadí, které se ti líbí více, na iPhone a iPadu vůbec neflexí:

display: -webkit-flex;
-webkit-flex-wrap: wrap;
-webkit-justify-content: space-between;

display: flex;
flex-wrap: wrap;
justify-content: space-between;

Jak udělat mezeru mezi prvky?

Řešíš, jak zajistit minimální mezeru mezi prvky v natahovacím kontejneru s justify-content: space-between? Vždycky nad tím dlouze dumáš, googlíš to a nikdy jsi nic nevygooglil.

Mezera má být natahovací, ale nesmí jít pod určité minimum. A krajní prvky musí přiléhat ke kraji.

Můžeš prvkům nastavit margin-right: x a kontejneru margin-right: -x, ale to trošku rozhodí layout a na mobilu půjde stránku horizontálně posouvat. Třeba ti někdo poradí něco lepšího… Řešením je obalit kontejner do prvku s overflow: hidden.