phpFashion

Na navigaci | Klávesové zkratky

Školení, na kterém už vaše konkurence byla

Tři roky slýchávám otázku: „Budeš mít školení Nette i pro pokročilé?“ – „Budu,“ odpovídal jsem, ale zdaleka netušil, že přípravy zaberou tolik času. Konečně je to tady!

Pokročilé školení Mistrovství v Nette volně navazuje na základní kurz Vývoj aplikací v Nette a je určeno všem, kteří už framework používají a chtějí proniknout do podstaty jeho fungování. Vědět vše o Dependency Injection a co jim přinese psaní tzv. rozšíření. Jak tvořit vlastní makra do Latte. Jak správně navrhovat komponenty. Nebo vytvářet vlastní formulářové prvky. A tak dále.

Příprava trvala tak dlouho hlavně kvůli mé permanentní nespokojenosti s frameworkem ;-) Nechci školit oblasti, dokud mi nepřipadají perfektní. Ano, je to asi hloupost, ale jelikož vždycky na školeních otevřeně říkám i to, co se mi na Nette nelíbí, tak ten dobrý vnitřní pocit je tuze důležitý.

S verzí Nette 2.2 jsem konečně začal být spokojený.

V říjnu jsem vypsal beta-verzi kurzu, na kterou se přihlásilo 3× více lidí, než jaká byla kapacita. Mezi nimi možná i ti vaši konkurenti :-) Udělal jsem proto testovací školení tři, odladil pořadí i náročnost témat a všem účastníkům děkuji za feedback.

Teď už jedeme naostro.

Přihlaste se na školení Mistrovství v Nette a staňte se Nette guru!


Composer: jak na různé varianty instalace

Composer, nejdůležitější nástroj pro PHP vývojáře, umožňuje 3 způsoby, jak instalovat balíčky:

  • lokální composer require vendor/name
  • globální composer global require vendor/name
  • jako projekt composer create-project vendor/name

Lokálně

Lokální instalace se používá nejčastěji. Mám projekt, ve kterém chci třeba použít Tracy, tak v kořenovém adresáři projektu zadám:

composer require tracy/tracy

a Composer zaktualizuje (nebo vytvoří) soubor composer.json a stáhne Tracy do podsložky vendor. Zároveň vygeneruje autoloader, takže v kódu jej stačí inkludovat a můžu rovnou Tracy použít:

require __DIR__ . '/vendor/autoload.php';
Tracy\Debugger::enable();

Nástroje

Diametrálně odlišná situace nastává tehdy, pokud místo knihovny, jejíž třídy ve svém projektu používám, instaluji nástroj, který jen spouštím z příkazové řádky.

Příkladem může být třeba ApiGen pro generování přehledných API dokumentací. V takovém případě se použije třetí způsob:

composer create-project apigen/apigen

Composer vytvoří novou složku (a tedy i nový projekt) apigen a do ní stáhne celý nástroj a nainstaluje jeho závislosti.

Bude mít vlastní composer.json a vlastní podsložku vendor.

Tímto způsobem se instaluje i třeba Nette Sandbox nebo CodeChecker. Nikoliv však testovací nástroje jako je Nette Tester nebo PHPUnit, protože jejich třídy naopak v testech používáme, voláme Tester\Assert::same() nebo dědíme od PHPUnit_Framework_TestCase.

Bohužel Composer umožňuje instalovat nástroje jako je ApiGen i pomocí composer require a nevypíše ani žádné varování.

Což je totéž, jako když donutíte dva vývojáře, kteří se ani neznají a kteří pracují na úplně jiném projektu, aby sdíleli společnou složku vendor. Na to se dá říci:

  • Proboha proč by to měli dělat?
  • Vždyť to přece nemůže fungovat!

Ano, není žádný rozumný důvod to dělat, nic to nepřinese, naopak to přestane fungovat v momentě, kdy dojde ke kolizi používaných knihoven. Je to jen otázka času, stavění domečku z karet, který se dřív nebo později sesype. Jeden projekt bude vyžadovat knihovnu XY ve verzi 1.0, druhý ve verzi 2.0 a v tu chvíli to přestane fungovat.

Globálně

Rozdíl mezi variantou 1) a 2), tj. mezi composer require a composer global require, je pak v tom, že nepůjde o dva cizí vývojáře, ale o deset cizích vývojářů a deset nesouvisejících projektů. Tedy je to nesmysl na druhou.

Totiž composer global je špatné řešení úplně vždy, neexistuje use case, kdy by bylo vhodné jej použít. Byl jsem zvědavý, jak se mohlo něco takového dostat do Composeru, a vypadá to, nepletu-li se, že tento nesmysl přidal můj oblíbený troll :-)

(Jako ukázku si můžete globálně nainstalovat dg/composer-global-is-useless. Poté už nepůjde globálně nainstalovat ani PHPUnit.).

Rekapitulace

  • composer require vendor/name pokud chcete používat třídy knihovny
  • composer global require vendor/name nikdy!
  • composer create-project vendor/name pro nástroje volané jen z příkazové řádky

Poznámka: npm používá odlišnou filosofii danou možnostmi JavaScriptu a každou knihovnu instaluje jako „samostatný projekt“, s vlastním adresářem vendor (resp. node_modules). Ke konfliktu verzí tak dojít nemůže. V případě npm naopak platí, že globální instalace nástrojů, jako je například LESS CSS, jsou velmi užitečná a příjemná věc.


Jak efektivně píšu na klávesnici

psaní na klávesnici

Naučit se psát všemi deseti, zvládnou správné prstoklady – to je nepochybně prima přednost. Ale mezi námi, sám datluji celý život dvěma prsty a při psaní přikládám daleko větší důraz něčemu jinému. A tím je rozložení klávesnice.

Webmasteři a programátoři mají při psaní ten problém, že spousta často používaných znaků na české klávesnici buď úplně chybí, nebo je hůř přístupná. Obvykle se to řeší přepínáním mezi dvě klávesnicemi, českou a anglickou, nebo osvojením si milionu zkratek AltGr-X a Alt-číslo, které chybějící znaky suplují. Ať už tak či onak, jedná se o značné brzdy tvořivosti.

Není lepší používat jen jednu klávesnici bez zkratek pro nejčastěji používané znaky?

A co třeba psaní typografických uvozovek, výpustek „ “ … × © atd. Umíte je napsat jednou rukou? Pokud ne, tak pak Vám radím jediné:

Vytvořte si vlastní rozložení klávesnice

Je to snadné, je to zábavné a je to neuvěřitelně užitečné. Teprve až to vyzkoušíte, tak zjistíte, kolik času a překlepů Vám vlastní rozložení klávesnice ušetří.

Jak začít. Přímo od Microsoftu si stáhněte kouzelný a dobře utajený program Microsoft Keyboard Layout Creator (ke svému chodu vyžaduje .NET Framework).

Hned při spuštění se Vám zobrazí „prázdná“ klávesnice, tedy taková, kde ještě není definováno žádné rozložení kláves. Začínat na zelené louce není to pravé ořechové, proto si najděte v menu příkaz Load existing keyboard a načtěte některé standardní rozložení (například klasickou českou klávesnici).

Microsoft Keyboard Layout Creator

U každé klávesy můžete definovat znak, který se napíše při samostatném stisku a dále při použití přepínačů (tedy Shift, Ctrl+Alt (pravý Alt), pravý Alt +Shift, Caps Lock a Shift+Caps Lock). Dále lze klávesu označit jako mrtvou (dead key), což znamená, že znak se napíše až po stisknutí další klávesy. Takto funguje například háček a čárka v české klávesnici.

Skutečná bomba je export hotové klávesnice. Výsledkem je plnohodnotný ovladač klávesnice včetně instalačního programu. Takže svou klávesnici si můžete pověsit na internet a nainstalovat na jiné počítače.

Mé rozložení klávesnice

Své rozložení jsem si vypiplal už před deseti lety. Je vhodné pro programátory, webdesignery a obsahuje všechny důležité typografické vychytávky, jako je pomlčka, dvojité a jednoduché uvozovky atd., intuitivně umístěné. Rozložení si můžete samozřejmě upravit.

Ke stažení: klávesnice dg v5


Na co tvůrci mobilních webů často zapomínají?

Několik tipů, jak vylepšit vzhled vašeho webu v mobilním telefonu.

Okraje

Zkontrolujte si, jak na mobilu vypadají okraje kolem textu. Velmi pravděpodobně je bude potřeba přizpůsobit. Buď budou moc široké a zbytečně tak ubírají drahocenný prostor, nebo nebudou žádné, což je při čtení značně iritující.

Vlastní písma

Obsah je daleko důležitější, než úžasný font, kterým je napsaný. To si uvědomíte zejména ve chvíli, když si nemůžete v metru přečíst článek jen proto, že se na zastávce nestihl načíst font (obrázek vlevo):

Obrázek uprostřed a vpravo se liší v použitém fontu: jeden z nich je nativní, druhý se natahuje z Google, což představuje řadu HTTP požadavků a přenesených dat navíc. Kromě autora grafiky stejně nikdo nepozná, který je který :-), tak mobilům klidně ulevte:

@import "http://fonts.googleapis.com/css?family=PT+Serif" screen and (min-width: 500px);

body {
    font: 18px/1.7 Georgia, serif;
}

@media (min-width: 500px) {
    body {
        font-family: 'PT Serif', Georgia, serif;
    }
}

Velikost písma

Obvykle používám na webech o něco větší písmo, než je běžné, protože se mi parádně čte (třeba tento text má velikost 16px s řádkováním 1.65, podle mě minimum). A to nemám žádné dioptrie, jen je to příjemnější. Pro lidi s horším zrakem je větší font nutnost. A na mobilu, který držíme v ruce, často v třesoucím se dopravním prostředku nebo za chůze, je malé písmo důvod web vůbec nečíst.

Vyšší kontrast

Ironií je, že nejlepší displeje najdete v mobilech a tabletech, zatímco do notebooků se dávají šunty. Na druhou stranu, z mobilu daleko častěji čtete na přímém slunci, nebo si snižujete jas kvůli výdrži baterky, tudíž jemnou hru odstínů tolik neoceníte. Přidejte na kontrastu:

body {
    color: #555;
}

@media (max-width: 500px) {
    body {
        color: #111;
    }
}

Vysoké rozlišení

Displeje s vysokým rozlišením (retina) zkomplikovaly životy kodérům, do života vcházejí nové specifikace pro obrázkové elementy, grafiku je třeba exportovat v řadě různých rozlišení … houby!

Vůbec si nekomplikujte život. Stačí si jen zvyknout exportovat veškeré bitmapy ve dvojnásobném rozlišení (či vyšším) a změnu velikosti nechat na prohlížeči. Kvalitnější obrázky chceme stejně především kvůli mobilům. V případě fotografií v JPEG stačí snížit kvalitu, nárůst velikosti souboru bude minimální a okem nepoznáte rozdíl. Tedy na nízkém rozlišení, na vysokém bude mnohem prokreslenější.

Obrázek definovaný v CSS následně jen zmenšíte pomocí background-size (umí všechny prohlížeče krom IE8, takže pro něj budete zatím potřebovat i malý obrázek), obrázek v elementu <img> pomocí atributu width nebo CSS. Třeba tady na blogu všechny obrázky v článcích resizuju automaticky pomocí:

article img {
    max-width: 100%;
    height: auto;
}

Kde je to možné, použijte grafiku vektorovou. Jednobarevné ikony je nejlepší vyexportovat jako font, protože jen tak jim můžete v CSS měnit barvu. Můžete použít hotové sady nebo si vytvořit font na míru, šikovný je na to třeba Fontastic.

Bacha na jednu věc: pokud bude font umístěn na jiné (sub)doméně, musí jej server odesílat s HTTP hlavičkou Access-Control-Allow-Origin: *.

Formuláře

Na co rozhodně nikdy nezapomeňte: políčkům pro zadávání emailů nastavit <input type=email>.

V mobilním telefonu je mnohem lepší mít popisky nad prvky, aby při vyplňování bylo vidět, co vlastně zadáváte, a ne jen řadu inputů. Tohle umí šikovně řešit třeba Bootstrap v3, ale i mnoho jiných CSS frameworků.

A nakonec

Na mobilech nejvíc bolí navazování HTTP požadavků, takže spojujte styly a JavaScripty do jednoho souboru.


Psát isomorfní webové aplikace?

Isomorfní webové aplikace jsou takové, které sdílejí kód mezi serverovou a klientskou stranou. Jinými slovy, jsou obě strany psané v JavaScriptu. I když tak to vůbec nemuselo být, historie je zajímavější.

Úplně poprvé jsem se s touto koncepcí setkal před (fíha, to je neuvěřitelné) takřka 20 lety. Vlastně JavaScript přímo vznikl jako client-side i server-side jazyk, serverové prostředí se jmenovalo Netscape LiveWire a kód vypadal nějak takto. Šlo tedy o mix HTML a JavaScriptu, jen s tím rozdílem, že skript se vykonával na serveru. JavaScript byl zamýšlený jako jazyk pro amatérské programátory, jako konkurent tehdejšího PHP a Microsoftího ASP, zatímco pro profesionály tu byla client-side a server-side Java.

Nic nedopadlo podle očekávání. Kvůli soudním sporům Java z prohlížečů zmizela, ke konci se držela už jen v porno chatech a bankovnictví, a dnes je z ní jeden velký bezpečnostní kráter distribuovaný jako adware, který je nutno v prohlížečích vypínat. Neuspěl ani JavaScript na serveru, protože byl příliš nezralý a nevhodný na takové nasazení a serverové řešení upadajícího Netscape nezískalo popularitu.

Vývoj webů na mnoho let zbrzdilo šílenství okolo specifikací začínajících na X a monopol Internet Exploreru, ale pak došlo k jejich svržení a máme tu hromadu nových technologií. A s tím se pochopitelně vrací i otázka jednoho jazyka na obou stranách. Odstartoval to zejména výkonnostně nadupaný interpret JavaScriptu z Google Chrome a platforma Node.js.

Situace je dosti jiná, než před 20 lety:

  • server-side technologie ušly obrovský kus cesty a vyzrály
  • client-side prožívá pubertu
  • v průniku jazyků je pouze JavaScript

Tvorba webů pomocí serverových frameworků se stává komoditou, na řadu složitých otázek odpovídají zažité návrhové vzory. Na straně klienta to naopak bují, dnešní novinky nejspíš brzy nahradí novinky jiné, a to se ještě několikrát zopakuje. Tenhle stav je fajn, dohání se dlouhé zpoždění a máte šanci se zapojit a odvětvím pohnout.

Dohání také JavaScript, leč jeho skutečnou pozici nejlépe charakterizuje potřeba a popularita nejrůznějších nadstaveb, ať už jde o CoffeeScript, Google Closure Compiler nebo TypeScript. Pomocí nich už dnes lze z JavaScriptu udělat něco celkem robustního, což ale ve skutečnosti stále není. Přičemž jazyky s ambicí jej nahradit existují.

Osobně mi cesta k izomorfním aplikacím připadá přirozená a správná. U klientského skriptování jsem začínal a stále hledal různé spojnice, například Nette má dosud poměrně ojedinělou vlastnost, že pravidla pro validaci formulářů zapsaná na straně serveru vám automaticky překlopí na stranu prohlížeče. Isomorfní validace formulářů od roku 2008.

Ale v žádném případě bych si isomorfně nenechal naprogramovat třeba e-shop. Zatím.

Příliš mladé prostředí znamená absenci zažitých návrhových vzorů a různá rizika. Když si Dan Steigerwald, který pro mě částečně pochopitelně odmítá jakékoliv problémy této technologie připouštět, si tuhle posteskl, že čeští vývojáři jsou pozadu za frikulíny ze San Francisca a stále se drží serverových technologií, rozjela se diskuse o výhodách a nevýhodách jednotlivých přístupů a Dan jako odpověď na jednu námitku poslal příklad webu (tuším jeho kolegů) iodine.com psaný v React.js. Čímž poskytl pěkný příklad neduhů SPA/isomorfních aplikací:

  • na webu nefunguje správně tlačítko zpět
  • na mnoha různých URL se nachází identický obsah
  • jeho výroba byla násobně dražší

Zdůrazňuji, že z jeho stany nešlo o ukázkový příklad, nicméně tím lépe demonstruje hlavní problém SPA/isomorfních aplikací: udělat je dobře je stále velmi těžké a potažmo drahé. Přičemž tentýž web za použití server-side frameworku, jako je například Nette, zvládne napsat i průměrný a levný programátor. A podobných hrubek se přitom nedopustí.

Izomorfním aplikacím se nevyhýbejte, zkoušejte si novinky, zavčasu odhalujte slepé cesty, rozšiřujte si obzory. Ale s ostrým nasazením se držte jen u typů aplikací, kde je to skutečně nutné a výhodné. Není jich zase tolik.

Navíc nemáte v žádné žhavé technologii jistotu. Tvrdit opak, třeba proto, že za nějakou z nich stojí obří firma, znamená být slepý k historii posledních 20 let.