Ne každému a ne na všechno se vždy a univerzálně hodí velké frameworky!

Nadpis jsem si vypůjčil z článku Manifest miniaturního PHP, pod nějž bych se klidně elektronicky podepsal, mít elektronický podpis. Sice argument s počítáním řádků je nefér a diskutabilní, ale rozumím, co se autor snažil říct. Na Zdrojáku jsem pod něj napsal komentář, který jsem se nakonec rozhodl zvěčnit i tu na blogu:

Docela často dělám jednoduché weby, které celé napíšu v „notepadu“, a chci, aby kód neměl víc řádků, než je naprosto nezbytně nutné a nahrávat kvůli 20kB webu i se styly na hosting hafo-megabajtový framework nepřichází v úvahu už vůbec.

Ale přitom i v těch jednoduchých webech chci použít věci, co jsou vyřešené v Nette, a nechci se vzdát navyklého pohodlí. Jsem líný programátor. Z toho důvodu se dá Nette Framework používat jako micro framework.

Chtělo by to příklad. Zrovna včera jsem si redesignoval https://davidgrudl.com a dal k dispozici zdrojové kódy (odkryjte rožek vlevo nahoře), čistě pro inspiraci ostatním, jak takový microsite řeším. Celý PHP kód webu je tvořen jedním souborem index.php, který je, věřím, srozumitelný, byť pro neznalého asi méně. Zbytek jsou šablony. A framework nahraný v minifikované podobě jediného souboru, což, společně s faktem, že má cca dvojnásobnou velikost než jQuery, řeší psychologický blok „nechci nahrávat celej framework“.

Nebo příklad blogu, který najdete přímo v distribuci. Jeho zdroják tvoří taktéž pouze index.php, a to ještě s méně řádky, než v předchozím případě. Vše ostatní jsou šablony, viz https://github.com/…ta/templates.

Asi bych měl napsat, proč vlastně na pidiwebech framework používám. Tak především si dnes neumím představit, že bych něco programoval bez Laděnky, ta mi pak na ostrém serveru bude logovat chyby (ačkoliv u statického webu asi nebudou). Především ale využiju šablonovací systém Latte, protože už od 2 stránek chci mít oddělený layout a obsah, vyhovuje mi stručná syntaxe Latte a spoléhám na automatické escapování. Využiji i routování, protože prostý požadavek mít URL adresy bez koncovek .php dokáže v mod_rewrite nastavit (správně!) jen bůh.

V prvním zmíněném webu se ještě používá kešování pro twitter feedy, na blogu je zase využit databázový layer. A taky SEO vychytávka Nette, která automaticky předchází známé chybě, kdy se při stránkování pohybem vpřed a vzad dostaneme na tutéž stránku, jen jí v URL bude navíc strašit page=1.

A taky mi Nette zajistí, že se při chybě nikdy neobrazí programátorské chybové hlášky PHP, ale uživateli srozumitelná stránka. A ještě autoloading – už jej vnímám jako takovou samozřejmost, že bych na něj úplně zapomněl.

Samozřejmě někdy ještě přidám kontaktní formulář a nechám ho odesílat emailem. Teď si teprve uvědomuji, že vlastně využívám 90 % frameworku.

Takhle tvořím quick'n'dirty weby a takhle mě to baví 😉

Viz také: Jak psát mikro-weby