Composer, nejdůležitější nástroj pro PHP vývojáře, umožňuje 3 způsoby, jak instalovat balíčky:

  • lokální composer require vendor/name
  • globální composer global require vendor/name
  • jako projekt composer create-project vendor/name

Lokálně

Lokální instalace se používá nejčastěji. Mám projekt, ve kterém chci třeba použít Tracy, tak v kořenovém adresáři projektu zadám:

composer require tracy/tracy

a Composer zaktualizuje (nebo vytvoří) soubor composer.json a stáhne Tracy do podsložky vendor. Zároveň vygeneruje autoloader, takže v kódu jej stačí inkludovat a můžu rovnou Tracy použít:

require __DIR__ . '/vendor/autoload.php';
Tracy\Debugger::enable();

Jako projekt

Diametrálně odlišná situace nastává tehdy, pokud místo knihovny, jejíž třídy ve svém projektu používám, instaluji nástroj, který jen spouštím z příkazové řádky.

Příkladem může být třeba ApiGen pro generování přehledných API dokumentací. V takovém případě se použije třetí způsob:

composer create-project apigen/apigen

Composer vytvoří novou složku (a tedy i nový projekt) apigen a do ní stáhne celý nástroj a nainstaluje jeho závislosti.

Bude mít vlastní composer.json a vlastní podsložku vendor.

Tímto způsobem se instaluje i třeba Nette Sandbox nebo CodeChecker. Nikoliv však testovací nástroje jako je Nette Tester nebo PHPUnit, protože jejich třídy naopak v testech používáme, voláme Tester\Assert::same() nebo dědíme od PHPUnit_Framework_TestCase.

Bohužel Composer umožňuje instalovat nástroje jako je ApiGen i pomocí composer require a nevypíše ani žádné varování.

Což je totéž, jako když donutíte dva vývojáře, kteří se ani neznají a kteří pracují na úplně jiném projektu, aby sdíleli společnou složku vendor. Na to se dá říci:

  • Proboha proč by to měli dělat?
  • Vždyť to přece nemůže fungovat!

Ano, není žádný rozumný důvod to dělat, nic to nepřinese, naopak to přestane fungovat v momentě, kdy dojde ke kolizi používaných knihoven. Je to jen otázka času, stavění domečku z karet, který se dřív nebo později sesype. Jeden projekt bude vyžadovat knihovnu XY ve verzi 1.0, druhý ve verzi 2.0 a v tu chvíli to přestane fungovat.

Globálně

Rozdíl mezi variantou 1) a 2), tj. mezi composer require a composer global require, je pak v tom, že nepůjde o dva cizí vývojáře, ale o deset cizích vývojářů a deset nesouvisejících projektů. Tedy je to nesmysl na druhou.

Totiž composer global je špatné řešení úplně vždy, neexistuje use case, kdy by bylo vhodné jej použít. Výhodou je jen to, že když si globální adresář vendor/bin přidáte do PATH, můžete snadno spouštět takto nainstalované knihovny.

Rekapitulace

  • composer require vendor/name pokud chcete používat třídy knihovny
  • composer global require vendor/name nikdy!
  • composer create-project vendor/name pro nástroje volané jen z příkazové řádky

Poznámka: npm používá odlišnou filosofii danou možnostmi JavaScriptu a každou knihovnu instaluje jako „samostatný projekt“, s vlastním adresářem vendor (resp. node_modules). Ke konfliktu verzí tak dojít nemůže. V případě npm naopak platí, že globální instalace nástrojů, jako je například LESS CSS, jsou velmi užitečná a příjemná věc.