Málokdo má takovou potřebu zdůrazňovat svou domnělou nadřazenost, jako právě Railisti. Abyste mě nechápali špatně, jde o dobrou marketingovou strategii. Nepříjemné je, když jí podlehnete do té míry, že zbytek světa vnímáte jen jako upachtěné kopírovače bez šance se vám někdy přiblížit. Svět takový totiž není.
Příkladem je Dependency Injection. Zatímco lidé kolem PHP nebo JavaScriptu objevili DI se zpožděním, Ruby on Rails zůstávají dosud nepolíbené. Bylo mi záhadou, proč framework s tak pokrokovou image zůstává kdesi pozadu a začal v tom pátrat. Odpověď mi dala řada zdrojů na Google nebo karmiq a zní:
Ruby je tak dobrý jazyk, že vůbec Dependency Injection nepotřebuje.
Fascinující argument, který je navíc v elitářském prostředí sebepotvrzující. A je skutečně pravdivý? Nebo jde jen o zaslepení pýchou, stejné zaslepení, jaké způsobilo nedávno přetřásané bezpečnostní díry v Rails?
Říkal jsem si, že je možné, že Ruby znám natolik málo, aby mi nějaký klíčový aspekt unikl, a že skutečně jde o jazyk, který DI nepotřebuje. Jenže primárním smyslem Dependency Injection je zřejmé předávání závislostí, aby byl kód srozumitelný a předvídatelný (a je pak i lépe testovatelný). Jenže když se podívám do dokumentace Rails na tutoriál „blog za pár minut“, vidím tam třeba:
def index @posts = Post.all end
Tedy pro získání blogpostů používají statickou metodu
Post.all, která odněkud (!) vrátí seznam článků.
Z databáze? Ze souboru? Vyčaruje je? Nevím, protože se tu nepoužívá DI.
Místo toho se tu vaří nějaké statické peklo. Ruby je bezesporu
šikovný jazyk, ale DI nenahrazuje.
V Ruby lze za běhu přepisovat metody (Monkey patch; obdobně jako
v JavaScriptu), což je forma Inversion of control (IoC), která třeba pro
potřeby testů dovolí podstrčit jinou implementaci statické metody
Post.all. Tohle ale nenahrazuje DI, kód to zřejmější
neudělá, spíše naopak.
Mimochodem, zaujala mě i třída Post tím, že reprezentuje jak jeden článek na blogu, tak funguje jako repozitář (metoda all), což je porušení Single Responsibility Principle jako vyšité.
Jako odůvodnění, proč Ruby nepotřebují DI, se často odkazuje na článek LEGOs, Play-Doh, and Programming. Důkladně jsem ho pročetl, sledoval, jak autor párkrát zaměňuje „DI“ s „DI frameworkem“ (tedy něco jako zaměňovat „Ruby“ s „Ruby on Rails“) a nakonec zjistil, že k závěru, že Ruby Dependency Injection nepotřebují, vůbec nepřišel. Psal, že nepotřebují DI frameworky, jaké zná z Javy.
Jeden mylně interpretovaný závěr, pokud pohladí ego, dokáže zcela pobláznit obrovskou skupinu inteligentních lidí. Nakonec mýtus, že špenát obsahuje neobyčejné množství železa, se taky drží od roku 1870.
Ruby je velmi zajímavý jazyk, vyplatí se v něm jako v každém jiném používat DI a existují pro něj i DI frameworky. Rails je zajímavý framework, který zatím neobjevil DI. Až ho objeví, půjde o velké téma některé z příštích verzí.
(Po pokusu diskutovat o DI s Karmim, kterého pokládám za nejinteligentnějšího Railistu, nechávám komentáře uzavřené, omlouvám se.)
Viz také: Dependency injection není pouze o jednoduším testování