source code

Samotný zdrojový kód podle mě velkou hodnotu nemá a představa, že by ho někdo vzal a bez znalosti myšlenek v kódu skrytých ho třeba dál prodával, mi přijde skoro až úsměvná.

(Jakub Vrána, Skrytí zdrojového kódu)

flamewar byla rozpoutána.

Souhlasím s Jakubem, že kopírování kódu bez znalosti myšlenek v něm ukrytých je úsměvné. Ale to neznamená, že se to neděje. Ba právě naopak, říká se tomu „lepení“ a takových lepičů je určitě mnohem více, než tvůrčích programátorů. Nakonec i oni často lepením začínali.

V komentářích pod Jakubovým článkem se myšlenky open source zastává Passofur:

Take vse co napisu (neni to jen PHP, ale i ruzny sw co jsem treba delal do soutezi, nebo pro skolu atd.) jsem vzdy uvolnil, pokud s tim dany subjekt (pro ktereho to bylo) souhlasil. Podle me je hloupost myslenky tutlat! Stejne nemuzete nic vymyslet tak, aniz by to nekdo nevymyslel o rad lepe.

Tady je krásně vidět, jak rozdílné světy spolu diskutují a nemohou se nikdy shodnout. Student programující pro zábavu a podnikatel platící desítky drahých programátorů, oba vidí svět docela jinak.

Miloslav Ponkrác namítá:

Myšlenka open source je pěkná, ale pokud děláte projekt, do kterého jste nacpal jenom na výoji třeba milióny korun, tak se budete chovat jinak. Dokud děláte na malých projektech za pár korun, tak si můžete dovolit být stoprocentní zastánce open source vždy a všude.

I když nemá zcela pravdu, pan Miloslav. „Closed source“ je jen nejjednodušší ochrana investice. Existují i jiné obchodní modely, které umožní nahrnout miliony do open source a zajistit návratnost. Ale ne vždy se dají použít a ne každý je použít chce.

O špatné zkušenosti se zveřejňováním kódu dále píše Tim (citlivě zkráceno):

Pres dva roky vyrabim redakcni system, misty to jde dobre, jinde se s tim peru. Vyleze z toho celkem funkcni projekt, ktery delam z vlastni iniciativy pro sve kamarady zadarmo. Nemam s tim problem.

…a pak jsem jednou narazil na svoji navstevni knihu, za kterou byl do nebes chvaleny nekdo jiny, podruhe radobykamarad pouze pozmenil barvicky a vizualni usporadani na mem systemu a zacal ho komercne sirit pod svym jmenem.

Zakryptovani kodu je tedy jedine vychodisko k nezneuziti free projektu.

Čímž poukazuje na další fakt: (autorské) právo sice určuje pravidla, ale nezabrání jejich porušování. Nebo nechá horlivý zastánce open source stát uprostřed města svůj otevřený vůz s klíčkem v zapalování s tím, že ukrást jej nikdo nemůže, neb to nedovoluje zákon? Kdepak, také zamyká, proč by tedy nemohl „zamykat“ autor software?

Zcela svérázné představy o licencích a nákladech na vývoj má Radim:

Doba skrytých kódů je definitivně za námi. Argumentovat milionovou investicí do redakčního systému, když je jich k použití pod GPL víc než stovka, je přinejmenším zcestné. Ano, dá se vydělat na úpravě dle přání zákazníka, jak to dělají mnozí, nejznáměji snad stará dobrá WELLDONKA.

Radim si pod pojmem GPL představuje „dovoleno vše“. Skutečnost je jiná a ne vždy je možné kvůli licenčním omezením GPL v projektu použít.

Ještě zajímavější je to s těmi náklady na vývoj. Podle Radima jsou zbytečné. Aby ne – zatímco Microsoft cpe neuvěřitelné peníze do výzkumu nového rozhraní pro Microsoft Office 12, skupinka vývojářů to pak levně zkopíruje a vznikne OpenOffice.org verze 3.0. Někdo to sice zacvakat musí, ale toho my rádi nemáme.

Radim své pohnutky (závist) rychle prozradí, když ironicky prohlásí:

Argumenty jsou k tomu (closed source) víc než pádné, mzdy, kanceláře a přiznejme i drahá autíčka, no proč si nedopřát. A na to je třeba vydělat a jedině tak, že skryji kód. Pánové to je Vaše volba, k tomu Vás nikdo nenutil, klidně to můžete ihned zabalit a máte po starostech.

Pojem skrýt kód je kouzelný. Pokud otevření kódu znamená jeho zpřehlednění a zdokumentování, aby byl čitelný pro svět, volbu licence, únavné poskytování podpory a snášení nejapných komentářů, pak by mě zajímalo, jak přesně probíhá takové skrývání. To musí být teprve fičák!

Co je to open source a svobodný software