phpFashion

Jak zprovoznit https na localhost?

Abych si přiblížil vývoj na lokálním počítači tomu ostrému, zprovoznil jsem si lokální https. Jak na to?

Nejsnazší cesta

V komentářích padla zmínka o aplikaci mkcert, která následující postup udělá za vás. Ale pokud máte rádi ruční práci, čtěte dál :)

Vygenerujeme SSL certifikát

K tomu použijeme program openssl, který určitě na počítači najdete, třeba jako součást Gitu na C:\Program Files\Git\usr\bin\openssl.exe nebo jinde. Následující příkaz vygeneruje klíč do souboru rootCA.key. Bude to po vás chtít vymyslet nějaké heslo, které si uložte.

openssl genrsa -des3 -out rootCA.key 2048

Další příkaz z klíče vygeneruje kořenový SSL certifikát a uloží ho do souboru rootCA.pem. Jeho platnost bude 2000 dní (tedy pět let), ale číslo klidně změňte:

openssl req -x509 -new -nodes -key rootCA.key -sha256 -days 2000 -out rootCA.pem

Uvěříme certifikátu

Teď oznámíme operačnímu systému, aby certifikát považoval za důvěryhodný. Postup pro Mac jsem našel třeba tady, pro Windows je pěkně obrázek za obrázkem sepsaný zde a pro české Windows jsem vám jej přeložil:

• spustit mmc
• v menu Soubor > Přidat nebo odebrat moduly snap-in
• doubleclick na Certifikáty v levém okně
• zvolte Účet počítače a Další
• ponechte Místní počítač a Dokončit
• zavřete okno tlačítkem OK
• v levém okně zvolte Certifikáty, v pravém Důvěryhodné kořenové certifikační autority
• pravé tlačítko a v kontextovém menu Všechny úkoly > Importovat
• objeví se Průvodce importem certifikátu, dejte Další
• vyberte soubor rootCA.pem a odklikejte průvodce na konec

Ufff, jsme v půlce. Pokračujeme v Konzoli:

• opět v menu Soubor > Přidat nebo odebrat moduly snap-in
• doubleclick na Editor objektů zásad skupiny
• stiskněte Dokončit a zavřete okno tlačítkem OK
• v levém okně otevřete Místní počítač – zásady > Konfigurace počítače > Nastavení systému Windows > Nastavení zabezpečení > Zásady veřejných klíčů
• doubleclick na Nastavení ověření cesty certifikátů
• zatrhněte Definovat tato nastavení, Povolit ověřování certifikátů … a Povolit uživatelům důvěřovat certifikátum …
• potvrďte tlačítkem OK

Hotovo, zavřete Konzoli.

Všichni už certifikátu věří, akorát Firefox chce ještě popostrčit:

• ve Firefoxu otevřete stránku about:config
• odklikejte všechna varování
• vyhledejte položku security.enterprise_roots.enabled
• doubleklikem změňte hodnotu na true
• zavřete stránku

Vyrobíme certifikát pro webový server

Klikačku máme za sebou, teď vyrobíme certifikáty pro server. Vytvoříme soubor server.csr.cnf s tímto obsahem:

[req]
default_bits = 2048
prompt = no
default_md = sha256
distinguished_name = dn

[dn]
C = CZ
ST = Random
L = Random
O = Random
OU = Random
emailAddress = example@example.com
CN = localhost

A dále soubor v3.ext, kde bude uveden seznam všech domén, které na localhostu provozujete:

authorityKeyIdentifier=keyid,issuer
basicConstraints=CA:FALSE
keyUsage = digitalSignature, nonRepudiation, keyEncipherment, dataEncipherment
subjectAltName = @alt_names

[alt_names]
DNS.1 = localhost
DNS.2 = texy.l
DNS.3 = *.texy.l
DNS.4 = nette.l
DNS.5 = *.nette.l
DNS.6 = navlnachekg.l

Jak vidíte, lokální verze webů provozuji na doménách, které končí na .l, u vás to třeba bude jinak. Ty jednotlivé klíče DNS.1 apod. je potřeba fakt jako idiot postupně očíslovat.

Následujícím krokem vygenerujeme soubory server.key aserver.csr:

openssl req -new -sha256 -nodes -out server.csr -newkey rsa:2048 -keyout server.key -config server.csr.cnf

A konečně vygenerujeme SSL certifikát pro server do server.crt (teď to bude po vás chtít zadat heslo, které jste si vymysleli na začátku):

openssl x509 -req -in server.csr -CA rootCA.pem -CAkey rootCA.key -CAcreateserial -out server.crt -days 500 -sha256 -extfile v3.ext

Všechny dosud vytvořené soubory včetně hesla si někam uložte. Ať se totiž změní domény, které provozujete lokálně, jen upravíte v3.ext a posledním příkazem znovu vygenerujete certifikát pro server.

Konfigurace webového serveru

Zbývá povolit https na serveru. Tj. nakonfigurovat server tak, aby naslouchal na portu 443, na kterém běží https, a používal vygenerovaný certifikát.

Používám Apache, do jehož konfiguračního soubor httpd.conf jsem přidal následující řádky s cestou k souborům server.key aserver.crt:

Listen 443
SSLCertificateFile "C:\Apache24\ssl\server.crt"
SSLCertificateKeyFile "C:\Apache24\ssl\server.key"

Konfiguraci virtuál hostů možná řešíte úplně jinak než já, těžko říct, ale v mém případě zprovoznění obnášelo ke každému virtuálu jako je

<VirtualHost *>
    ServerName localhost
    DocumentRoot "W:/"
</VirtualHost>

doplnit ještě druhý:

<VirtualHost *:443>
    ServerName localhost
    DocumentRoot "W:/"
    SSLEngine on
</VirtualHost>

V nginx by mělo stačit do konfiguračního souboru nginx.conf doplnit pro každý server něco takového:

server {
	listen 443 ssl;
	ssl_certificate     path/to/server.crt;
	ssl_certificate_key   path/to/server.key;
}

A to je vše. Docela mazec, co? Otevřete v prohlížeči https://localhost a jestli se stránka zobrazí, je to důvod k oslavě.

Fight jazyků: co obnášejí dvě mutace Nette?

Stránky Nette existují ve dvou jazykových verzích: české a anglické. Udržovat tak obsáhlý projekt ve dvou mutacích vyžaduje dost práce, ale vidím v tom smysl.

Plnohodnotná česká dokumentace a fórum je totiž výhodou pro zdejší začínající programátory, protože žádný jiný framework ničím takovým nedisponuje. Samozřejmě ideální by bylo, kdyby každý Čech už od základní školy uměl plynně anglicky, ušetřilo by to hodně práce, ale není úkolem frameworku tohle suplovat. Nicméně angličtina není v žádném případě druhotným jazykem. Naopak. Posuďte sami:

Dokumentace. Její současná velikost čítá 3 MB textů (pro srovnání celé dílo Shakespeare má 5 MB). Anglická a česká jsou přitom zcela identické. Nejsem si vědom, že by jeden jediný odstavec existoval třeba v české verzi a anglické chyběl. Případně by se v jedné verzi objevil mnohem dříve než v druhé. Obě verze jsou neustále synchronizované. Pokud byste na nesoulad narazili, vytvořte prosím issue na GitHubu.

Anglické forum bylo spuštěno v roce 2008. Na českém až do minulého týdne svítila zpráva: „Chcete se zdokonalovat v angličtině? Zkuste psát do anglického fóra. I když by to bylo s chybami – těmi se člověk učí.“, takže i mnoho Čechů používá anglické fórum.

Nette Blog v tuto chvíli čítá 34 článků v angličtině a 19 v češtině. Rozhodně doporučuji blog sledovat, třeba přes RSS, stává se z něj hlavní zdroj informací o novinkách.

Diskuse na GitHubu jsou výhradně v angličtině. Tuším od roku 2012 je to oficiální podmínka. Jedinou výjimkou jsou diskuse o české dokumentaci, což je snad pochopitelné.

V celém kódu se nikdy neobjevilo jediné české slovo. Kód je od prapočátků pouze v angličtině, včetně všech chybových hlášek, komentářů atd. Tuším jen jednou se v něm vyskytlo slovo fuck 🙂

Dále je tu oficiální Twitter kanál, který je od počátku kompletně anglicky.

Co naopak anglicky není? Tak především jsou to videa z Posobot a facebooková stránka Nette Framework CZ/SK, která slouží zejména k informování o lokálních akcích, jako je právě Posobota nebo NettePivo. A taky kanál na Slacku Péhápkaři, což tedy není oficiální součást Nette.

Ještě pár technických záležitostí: pokud přijdete na úvodní stránku webu, fóra či blogu, nejspíš vás to přesměruje na českou verzi. Je to pouze proto, že máte v prohlížeči nastavený jako preferovaný jazyk češtinu nebo jste se už někdy v minulosti do české mutace přepnuli. Jinak samozřejmě přesměrovává na anglickou verzi.

Taktéž je určitý rozdíl mezi výpisem článků či příspěvků na českém a anglickém fóru. Web zkrátka předpokládá, že český uživatel anglicky číst umí, takže českým uživatelům se například u nejnovějších příspěvků vypisují i ty anglické nebo na českém blogu i anglické články, u který neexistuje českých překlad. Zahraniční uživatel tento mix nevidí.

Česká verze je zkrátka přidaným komfortem. Ale rozhodně preferujeme tvořit obsah v angličtině.

Zásadní novinky v Tracy v roce 2019

Článek vyšel na blogu Nette.

PhpGenerator a výstup kompatibilní s PSR

Článek vyšel na blogu Nette.

Nette plně podporuje PHP 7.4. Co to znamená?

Článek vyšel na blogu Nette.

Jak správně nastavit CSP a script-src

Content Security Policy (CSP) je dodatečný bezpečnostní prvek, který prohlížeči říká, jaké další zdroje může stránka načítat a jak může být zobrazena. Chrání tak před vkládáním škodlivého kódu a útokům jako je XSS. Odesílá se v podobě hlavičky sestavené z řady direktiv. Jeho nasazení ale není vůbec triviální.

Obvykle chceme používat JavaScriptové knihovny umístěné na různých místech mimo náš server, například měřící kód Google Analytics, reklamní systémy, captchy atd. A tady bohužel první verze CSP selhává. Vyžaduje přesnou analýzu načítaného obsahu a nastavení správných pravidel. Tedy vytvořit whitelist, výčet všech domén, což není snadné, jelikož některé skripty dynamicky dotahují další skripty z jiných domén, nebo jsou na jiné domény přesměrované atd. A i když si dáte práci a seznam vytvoříte ručně, nikdy nevíte, co se může v budoucnu změnit, takže musíte neustále sledovat, jestli je seznam stále aktuální a opravovat ho. Analýza Google ukázala, že i to pečlivé ladění ve finále vede k tomu, že povolíte tak široký přístup, že celý smysl CSP padá, jen posíláte s každým požadavek mnohem větší hlavičky.

CSP level 2 už k problému přistupuje jinak, pomocí nonce, nicméně teprve třetí verze řešení dotáhla do konce. Bohužel zatím (rok 2019) nemá dostatečnou podporu u prohlížečů.

O tom, jak sestavit direktivy script-src a style-src, aby správně fungovaly i ve starších prohlížečích a přitom s tím bylo co nejméně práce, jsem sepsal podrobný článek v partnerské sekci Nette. V zásadě výsledná podoba může vypadat nějak takto:

script-src 'nonce-XXXXX' 'strict-dynamic' * 'unsafe-inline'
style-src 'nonce-XXXXX' * 'unsafe-inline'

Příklad použití v PHP

Vygenerujeme nonce a odešleme hlavičku:

$nonce = base64_encode(random_bytes(16));

header("Content-Security-Policy: script-src 'nonce-$nonce' 'strict-dynamic' * 'unsafe-inline'");

A vložíme nonce do HTML kódu:

<script nonce="<?=$nonce?>" src="..."></script>

Příklad použití v Nette

Protože Nette má vestavěnou podporu pro CSP a nonce od verze 2.4, stačí v konfiguračním souboru uvést:

http:
	csp:
		script-src: [nonce, strict-dynamic, *, unsafe-inline]
		style-src: [nonce, *, unsafe-inline]

A v šablonách pak používat:

<script n:nonce src="..."></script>
<style n:nonce>...</style>

Monitoring

Než nastavíte nová pravidla pro CSP, vyzkoušejte si je nejprve nanečisto pomocí hlavičky Content-Security-Policy-Report-Only. Ta funguje ve všech prohlížečích podporujících CSP. Při porušení pravidel prohlížeč nezablokuje skript, ale jen pošle notifikaci na URL uvedené v direktivě report-uri. K příjmu notifikací a jejich analýze můžete použít třeba službu Report URI.

http:
	cspReportOnly:
		script-src: [nonce, strict-dynamic, *, unsafe-inline]
		report-uri: https://xxx.report-uri.com/r/d/csp/reportOnly

Můžete zároveň používat obě hlavičky a v Content-Security-Policy mít ověřené a aktivní pravidla a zároveň v Content-Security-Policy-Report-Only si testovat jejich úpravu. Samozřejmě i selhání ostrých pravidlech si můžete nechat monitorovat.

Typed properties v PHP 7.4 jsou cool, ale ne jak si myslíte?

Po dvou verzích PHP, které nepřinesly nic moc zajímavého, se blíží verze, pro kterou bude mít opět smysl aktualizovat knihovny. Jde o PHP 7.4 a hlavním tahákem jsou typed properties, které uzavírají mnohaletý posun ke striktně typovanému jazyku, což PHP zvýhodňuje oproti jiným webovým jazykům.

Ve zkratce, tahle novinka vám umožní deklarovat typy přímo u proměnných třídy:

class Config
{
	public string $dsn;
	public ?string $user;
	public ?string $password;
	public bool $debugger = true;
}

Příklad použití najdete i v dokumentaci Nette Schema, které je na ně už dnes připravené.

Je potřeba říct, že pokud jste si navykli používat privátní proměnné a přistupovat k nim přes typehintované metody (což je správně), tak vlastně o žádnou killer feature nejde. Druhotná kontrola typů je zbytečná a vlastně jen zpomaluje kód. Diametrálně jiná situace se týká public/protected proměnných, kde dosud neexistoval žádný způsob, jak mít jejich hodnotu (a dokonce existenci) pod kontrolou. Až dosud.

Což nevyhnutelně povede k otázce:

Je nutné dál psát settery a gettery?

Sice veškerý boilerplate kód nám dnes na kliknutí generují editory, ale určitě vypadá hezky, když tohle:

class Circle
{
	private $radius;

	function setRadius(float $val)
	{
		$this->radius = $val;
	}

	function getRadius(): float
	{
		return $this->radius;
	}
}

nahradíte za:

class Circle
{
	public float $radius;
}

Nehledě na to, že i užití objektu je stručnější $circle->radius = $x vs $circle->setRadius($x).

Problém ale je, že velkou spoustu setterů a getterů nelze jednoduše nahradit. Třeba zrovna v uvedeném příkladu by se hodilo ještě ověřit, že poloměr není záporné číslo:

	function setRadius(float $val)
	{
		if ($val < 0) {
			throw new InvalidArgumentException;
		}
		$this->radius = $val;
	}

A v ten moment už nelze kód zredukovat do veřejné proměnné.

Jindy zase chceme, aby jednou nastavená hodnota byla neměnná, což nelze u public proměnné zajistit.

Nebo vůbec nechceme dávat k dispozici getter, protože nepatří do veřejného API třídy.

Anebo chceme mít setter či getter součástí rozhraní.

Atd, atd.

Zkrátka někdy bude možné použít typované veřejné proměnné místo metod, jindy ne, rozdíl bude dost často otázkou vnitřní implementace třídy a pro uživatele neprůhledný. Což je cesta v nekonzistentnímu API, kdy jednou se používá proměnná, jindy metoda a uživatel v tom nevidí logiku. (Podobně jako třeba metoda PDOStatement::errorInfo() vs. proměnná PDOException::$errorInfo).

Prohlubování nekonzistence ale nechceš. Raději konzistentní setrvání u metod, privátních proměnných a všeho toho boilerplate kódu. A pro privátní proměnné, jak jsem zmiňoval v úvodu, je přínos typehintů sporný. Nebo ne?

V čem je tedy výhoda?

Vlastně je výhod dost, i když v jiných oblastech. Typované proměnné budou užitečné pro kompilátor kvůli optimalizacím, pro práci s reflexí nebo nástroje analyzující kód. Důležité budou v šedé zóně protected proměnných. Umožňují zapsat prostředky jazyka to, co se dosud obcházelo komentářem. A navíc přinášejí do jazyka nový příznak neinicializovaného stavu, jakousi obdobu undefined z JavaScriptu.

Texy 3.0: do dokonalosti se nezasahuje

Něco jako když zahlédnete plakát ke koncertu kapely, kterou si vybavujete z mládí. Oni stále hrají? Nebo se dali dohromady po letech, protože potřebují peníze? Něco vyždímat na strunách nostalgie?

Texy je můj první open source projekt. Začal jsem ho psát před patnácti lety. Texy přežilo několik verzovacích systémů. Několik webových služeb hostujících repositáře. Několik kódování řetězců. Několik značkovacích jazyků pro tvorbu webových stránek. Několik mých životních vztahů. Několik měst, ve kterých jsem bydlel.

Texy je tady stále, protože neexistuje nic lepšího.

Takže jej patnáct let udržuji up-to-date. Začínali jsme v PHP 4, což byl ten nejhorší programovací jazyk na světě a tedy výzva, pak s úlevou přešli na PHP 5, o pár let později se ukryli do jmenného prostoru (Texy::Parser místo TexyParser, wow), sledovali, jak PHP přestávalo být nejhorším jazykem na světě, což otrávilo spoustu programátorů, kteří si našli náhradu v JavaScriptu, poté bůh stvořil PHP 7 a s ním typehinty (Texy::process(string $text): string megawow) a do módy přišla striktnost declare(strict_types=1) a tu my ctíme.

A proto je tu Texy 3.0.. Jde o úplně totéž, jako předchozí verze, ale má všechny vychytávky PHP 7.1. Je to úplně totéž proto, že do dokonalých věcí se nezasahuje.

Texy tu bylo, když jste se narodili. Programátorsky. Texy jednou bude formátovat váš epitaf. A mezi v a pokoji vloží nedělitelnou mezeru.

Chtěl napsat článek, ale…

V tu-dů listu mi už druhý týden visí: „Sepsat článek, proč podporovat Nette.“ A zatímco jsem to odkládal, tak kluci z Freelo mě předběhli a napsali to tak moc dobře, že už nemá smysl se o něco pokoušet 🙂

Díky moc! A tady je 14 důvodů, proč podpořit Nette.

Co se chystá v Nette?

Co přinesou příští verze Nette Frameworku a jaký je plán pro další vývoj?

Nette je tvořeno řadou knihoven, z nichž některé patří mezi světovou špičku: Latte je nejbezpečnější šablonovací systém, Tracy je mnohými považován za nejpřívětivější debugovací nástroj, Dependency Injection Container patří mezi ty nejpohodlněji použitelné. Spousta konceptů vznikla šťastnou rukou a fungují v prakticky nezměněné podobě už 10 let, například formuláře nebo komponentový systém presenterů.

Nicméně ve všech oblastech je hodně příležitostí co vylepšovat a inovovat. A nápadů je spousta.

…pokračování