„dibi vs. Nette Database“ story
Devět let vývoje, dvě databázové vrstvy a hromada zbytečného FUD. Rozřezávám jednou provždy, proč vzniklo Nette Database jako „dibi model 2010“, co je NDBT a proč pro nový projekt nemá smysl sahat po starém dibi.
Devět let vývoje, dvě databázové vrstvy a hromada zbytečného FUD. Rozřezávám jednou provždy, proč vzniklo Nette Database jako „dibi model 2010“, co je NDBT a proč pro nový projekt nemá smysl sahat po starém dibi.
Šest řádků komentáře, které neřeknou vůbec nic. Deset řádků licence opakovaných 4400× v projektu. Dokumentace je jako koření: bez ní je kód mdlý, s přebytkem nestravitelný. Každý řádek, který nepřidává informaci, je vizuální smetí.
Co se stane, když necháte formuláře sedm let zrát? Low-level prvky pro dynamické formuláře, CheckboxList, partial rendering, chytřejší validátory i Bootstrap podpora. Kompromis mezi bezpečností a flexibilitou, který jsem hledal roky, konečně existuje.
Kilometr dlouhý průvodce kompatibilitou, abyste vy nemuseli řešit ani metr problémů. Od databáze přes DI kontejner až po Latte a formuláře: co přejmenovat, co zahodit a kde stačí zamáčknout slzu nad PHP 5.2.
Chtěl jsem do svého projektu zasadit CSS preprocesor. SASS, LESS i Stylus pohořely na věcech, které zvládne patnáctiřádková funkce. Po roce a čtvrt zoufalství se ale objevil nečekaný vítěz.
Testování presenterů by vydalo na celý seriál, ale kdo má na to čas? Ukážu, jak v pár krocích vyrobit presenter, poslat request a ověřit odpověď. Celé to stojí na PresenterFactory, Nette Testeru a zdravém rozumu.
Ruční kopírování souborů na FTP je spolehlivá cesta k tomu, aby web spadl v pátek večer. Napsal jsem si nástroj, který porovná MD5 otisky, nahraje jen změněné soubory a celý deployment smrskne na jedno kliknutí. Stačí jeden INI soubor a trocha důvěry v automatizaci.
Rails komunita si léta namlouvá, že Ruby nepotřebuje Dependency Injection, protože je prostě tak skvělý jazyk. Stačil k tomu jeden mylně interpretovaný článek a pořádná dávka ega. Statické peklo zatím kvete a mýtus se drží jako ten špenát se železem.
Typehint callable v PHP 5.4 zní skvěle, dokud ho
nevyzkoušíte. Místo ověření typu se PHP rozhodne validovat existenci
třídy, zabít lazyloading a servírovat chybové hlášky, ze kterých
pochopíte maximálně tak nic. Rasmus je spokojený, já rozhodně ne.
PHP třídy jsou vytesané do kamene, žádné přidávání metod za běhu jako v Pythonu nebo JavaScriptu. Ale stačí dvě magické metody, __call() a __get(), a najednou máte plnohodnotný monkey patching. Statický jazyk s dynamickým srdcem, jen to chce vědět jak.
To je vše. Další články se teprve rodí.