phpFashion

Jak probíhá shutdown v PHP a volání destruktorů?

Ukončení požadavku v PHP se skládá z těchto kroků prováděných v uvedeném pořadí:

1. Volání všech funkcí registrovaných pomocí register_shutdown_function()
2. Volání všech metod __destruct()
3. Vyprázdnění všech output bufferů
4. Ukončení všech rozšíření PHP (např. sessions)
5. Vypnutí výstupní vrstvy (odeslání HTTP hlaviček, vyčištění output handlerů atd.)

Zaměříme se podrobněji na krok č. 2, tedy volání destruktorů. Samozřejmě už v prvním kroku, tedy při volání registrovaných shutdown funkcí, může dojít k destrukci objektů, např. pokud některá z funkcí držela poslední referenci na nějaký objekt nebo pokud byla samotná shutdown funkce objektem.

Volání destruktorů probíhá takto:

1. PHP se nejprve pokusí zrušit objekty v globální tabulce symbolů.
2. Poté volá destruktory všech zbývajících objektů.
3. Pokud je provádění zastaveno např. kvůli exit(), zbývající destruktory se nevolají.

ad 1) PHP projde globální tabulku symbolů pozpátku, tj. začne od proměnné, která byla vytvořena jako poslední, a postupuje k proměnné, která byla vytvořena jako první. Při procházení zruší všechny objekty s refcount=1. Tato iterace se provádí, dokud takové objekty existují.

V podstatě se tedy dělá to, že a) odstraní všechny nepoužívané objekty v globální tabulce symbolů b) pokud se objeví nové nepoužívané objekty, odstraní je také c) a tak dále. Tento způsob destrukce se používá proto, aby objekty mohly být závislé na jiných objektech v destruktoru. Obvykle to funguje dobře, pokud objekty v globálním oboru nemají komplikované (např. kruhové) vzájemné vazby.

Destrukce globální tabulky symbolů se výrazně liší od destrukce ostatních tabulek symbolů, viz dále. Pro globální tabulku symbolů tedy PHP používá chytřejší algoritmus, který se snaží respektovat závislosti objektů.

ad 2) Ostatní objekty se prochází v pořadí podle jejich vytvoření a zavolá se jejich destruktor. Ano, PHP pouze zavolá __destruct, ale ve skutečnosti objekt nezruší (a dokonce ani nezmění jeho refcount). Pokud se tedy na objekt budou odkazovat jiné objekty, bude stále k dispozici (i když destruktor již byl zavolán). V jistém smyslu budou používat jakýsi „napůl zničený“ objekt.

ad 3) V případě, že je provádění zastaveno během volání destruktorů např. kvůli exit(), zbývající destruktory se nevolají. Místo toho PHP označí objekty za již destruované. Důležitý důsledek je, že volání destruktorů není jisté. Případy, kdy se tak stane, jsou spíše vzácné, ale stát se to může.

Zdroj https://stackoverflow.com/…ucted-in-php

How to write error handler in PHP?

If you are writing your own error handler in PHP, it is absolutely necessary to follow a few rules. Otherwise, it may break the behavior of other libraries and applications that do not expect betrayal in the error handler.

Parameters

The signature of the handler looks like this:

function errorHandler(
	int $severity,
	string $message,
	string $file,
	int $line,
	array $context = null // only in PHP < 8
): ?bool {
	...
}

Parameter $severity contains the error level (E_NOTICE, E_WARNING, …). Fatal errors, such as E_ERROR, cannot be caught with the handler, so the parameter will never have these values. Fortunately, fatal errors have essentially disappeared from PHP and have been replaced with exceptions.

Parameter $message is an error message. If the html_errors directive is enabled, special characters such as < etc., are written as HTML entities, so you must decode them into plain text. However, beware, some characters are not encoded as entities, which is a bug. The displaying of errors in pure PHP is so prone to XSS.

Parameters $file and $line represent the file name and the line where the error occurred. If the error occurred within eval(), the $file will be supplemented with this information.

Finally, parameter $context contains an array of local variables, which is useful for debugging, but has been dropped since PHP 8. To be compatible with PHP 8, omit the parameter or give it a default value.

Return value

The return value of the handler can be null or false.

The value false says that a standard PHP handler will be called. Depending on the configuration, it can print error, log it, etc. It will also make it available to the error_get_last() function.

Suppressed Errors

In PHP, errors can be suppressed (or muted) either by using the shut-up operator @ or using error_reporting():

// suppress errors E_USER_DEPRECATED
error_reporting(~E_USER_DEPRECATED);

// suppress all errors when calling fopen()
$file = @fopen($name, 'r');

Even when errors are suppressed, handler is called. Therefore, it is first necessary to check whether the error is suppressed, and if so, we must end the handler:

if (($severity & error_reporting()) !== $severity) {
	return false;
}

Handler must be terminated in this case with return false to run a standard error handler. It does not print anything and does not log (because the error is suppressed), but it ensures that the error can be returned by error_get_last().

Other Errors

If the handler handles the error (for example, prints its own message, etc.), there is no need to call a standard handler. Although it will not be possible to get the error using error_get_last(), this does not matter in practice, because this function is used mainly in combination with the shut-up operator.

If, on the other hand, the handler does not handle the error, it should return false to not to hide it.

Jak napsat error handler v PHP?

Pokud píšete vlastní error handler pro PHP, je bezpodmínečně nutné dodržet několik pravidel. Jinak může nabourat chování dalších knihoven a aplikací, které nečekají v error handleru zradu.

Parametry

Signatura handleru vypadá takto:

function errorHandler(
	int $severity,
	string $message,
	string $file,
	int $line,
	array $context = null // pouze v PHP < 8
): ?bool {
	...
}

Parametr $severity obsahuje úroveň chyby (E_NOTICE, E_WARNING, …). Pomocí handleru nelze zachytávat fatální chyby, jako třeba E_ERROR, takže těchto hodnot nikdy nebude parametr nabývat. Naštěstí fatální chyby v podstatě z PHP zmizely a byly nahrazeny za výjimky.

Parametr $message je chybová hláška. Pokud je zapnutá direktiva html_errors, jsou speciální znaky jako < apod. zapsány jako HTML entity, takže do podoby plain textu je musíte dekódovat. Ovšem pozor, některé znaky jako entity zapsány nejsou, což je bug. Samotné zobrazování chyb v čistém PHP je tak náchylné na XSS.

Parametry $file a $line představují název souboru a řádek, kde k chybě došlo. Pokud chyba nastala uvnitř eval(), bude $file doplněný o tuto informaci.

A nakonec parametr $context obsahuje pole lokálních proměnných, což představuje pro debugování užitečnou informaci, ale od PHP 8 je zrušený. Pokud má handler fungovat v PHP 8, parametr vynechte nebo mu dejte výchozí hodnotu.

Návratová hodnota

Návratová hodnota handleru může být null nebo false.

Hodnota false říká, že se zavolá ještě standardní PHP handler. Ten podle konfigurace PHP může chybu vypsat, zalogovat atd. Zpřístupní ji také funkci error_get_last().

Potlačené chyby

V PHP lze potlačit zobrazování chyb buď pomocí shut-up operátoru @ nebo pomocí error_reporting():

// potlač chyby úrovně E_USER_DEPRECATED
error_reporting(~E_USER_DEPRECATED);

// potlač všechny chyby při volání fopen()
$file = @fopen($name, 'r');

I při potlačení chyb dojde k volání handleru. Proto je nejprve nutné ověřit, zda chyba je potlačená, a pokud ano, tak musíme zpracování ukončit:

if (($severity & error_reporting()) !== $severity) {
	return false;
}

Zpracování musíme v tomto případě ukončit pomocí return false, aby se spustil ještě standardní error handler. Ten nic nevypíše a nezaloguje (protože je chyba potlačená), ale zajistí, že chybu půjde zjistit pomocí error_get_last().

Ostatní chyby

Pokud handler chybu zpracuje (například vypíše vlastní hlášku atd.), už není potřeba volat standardní handler. Sice pak nebude možné chybu zjistit pomocí error_get_last(), ale to v praxi nevadí, protože tato funkce se používá především v kombinaci s shut-up operátorem.

Pokud naopak handler chybu nezpracuje, měl by vrátit false, aby ji nezatajil.

Objevena první zranitelnost v Nette, aktualizujte!

Hurá, Nette už má první záznam v CVE! To znamená, že v něm byla objevena první vážná zranitelnost. Co se vlastně stalo?

Na konci prázdnin mi napsal vývojář Cyku Hong z malebného Taiwanu, že našel v Nette zranitelnost a v následujícím e-mailu vysvětlil princip možného zneužití. Ověřil jsem, že jde o uskutečnitelný útok. Dovoluje útočníkovi za určitých okolností na některých webech pomocí speciálně sestaveného URL spustit kód, tedy jde o zranitelnost Remote code execution (RCE). Cyku, díky!

Musím říct, že to bylo v 13leté historii frameworku Nette vlastně poprvé, co někdo našel takto závažnou zranitelnost. Dříve byly několikrát reportovány drobné záležitosti, např. letos v březnu Jan Gocník odhalil možnou zranitelnost v případě, že by programátor deserializoval a vypsal query proměnnou echo unserialize($_GET['a']), což je samo o sobě principiálně velmi nebezpečné, nicméně jeho nález jsem samozřejmě opravil. Také jsem dostal řadu hlášení, které nebyly opodstatněné, například že uploadovaný obrázek vyhovující testu isImage() může v sobě obsahovat PHP kód. Což samozřejmě může, například v metadatech, ale není to bezpečnostní problém Nette.

Ale zpět k chybě, o které je tento článek. Bezprostředně po nahlášení jsem ji opravil a vydal nové verze balíčků nette/application a nette/nette.

Nejstarší zasaženou verzí bylo Nette 2.0, které už sice není 6 let udržované, ale protože Nette má bezpečnost jako jednu z priorit, vydal jsem nové verze také u všech nepodporovaných verzí. Což je ve světě opensource frameworků ojedinělý krok. Díky tomu mohou uživatelé snadno a bez prodlení aktualizovat nejen projekty udržované a běžící na současných verzích, ale i projekty s technologickým dluhem. Vlastně se teď dá říci, že každá řada Nette je nejen Long-Term Support Release (tedy podporovaná alespoň dva roky, viz tabulka), ale z pohledu bezpečnostních fixů i Forever-Term Supported ?

Druhým krokem bylo o chybě informovat. Samotné zveřejnění chyby na blogu by i bez podrobného popisu zneužití představovalo vodítko pro darebáky, kteří by se o chybě dozvěděli a mohli se pokusit ji zneužít. Proto mi připadalo fér nejprve informovat všechny podporovatele Nette, poté i další uživatele na které mám kontakt a teprve s určitým časovým odstupem publikovat oznámení veřejně na blogu, GitHubu a katalogu CVE. Prostě dát partnerům určitý čas zaktualizovat všechny weby dříve, než by se objevil první útočník. Původně jsem zamýšlel dát odstup týden, ale pak jsem na základě diskusí pochopil, že to je doslova šibeniční termín a vhodnější je dát alespoň 2–4 týdny.

Jak už jsem zmiňoval, šlo o mou první zkušenost s takovou situací, ale chtěl jsem ji zvládnout příkladně. Abych se nedopustil žádného přešlapu, napsat jsem Michalu Špačkovi, kterého považuji za nejlepšího odborníka v této oblasti, a všechno s ním konzultoval. Michal mi schválil postup, dal řadu užitečných rad, připomínkoval emaily atd. Michale, moc děkuji!

Ačkoliv žádný z mnou provozovaných webů nebyl tímto způsobem zranitelný, prohledal jsem jejich access logy za posledních 8 let (co díra existuje) a zjistil, že tento typ útoku na ně historicky nikdo nezkusil. Soudím, že na zranitelnost nikdo dříve nepřišel. Útočníci totiž obvykle zkouší testovat také přímo web nette.org.

Nechci zveřejňovat přesný postup zneužití chyby a doufám, že to ani nikdo jiný neudělá. Alespoň ne v dohledné době, protože by tím způsobil ostatním nepříjemnosti a zpronevěřil se duchu open source.

Aktualizujte prosím co nejdříve na nejnovější setinkové verze:

• nette/application 3.0.6 (případně 3.0.2.1, 3.1.0-RC2 nebo dev)
• nette/application 2.4.16
• nette/application 2.3.14
• nette/application 2.2.10
• nette/nette 2.1.13
• nette/nette 2.0.19

Nejrychlejší oprava

Michal připravil Linuxový skript a já obdobu v PHP, který automaticky aplikuje patch přímo do zdrojových kódů Nette na disku. Hodí se v případě, že udržujete velké množství projektů, které nemáte čas korektně aktualizovat pomocí Composeru.

Informaci o chybě rozeslal emailem svým klientům VSHosting, WEDOS nebo HostingBB, zároveň některé hostingy přímo blogují problematickou URL, případně rovnou aplikovaly výše uvedený fix. Díky!!!

Co jsou SameSite cookie a proč je potřebujeme?

SameSite cookies poskytují mechanismus, jak rozpoznat, co vedlo k načtení stránky. Jestli to bylo prokliknutí odkazu na jiném webu, odeslání formuláře, načtení uvnitř iframe, pomocí JavaScriptu atd.

Rozlišit, jak byla stránka načtena, je totiž naprosto zásadní kvůli bezpečnosti. Závažná zranitelnost Cross-Site Request Forgery (CSRF) je tu s námi už dlouhých dvacet let a teprve SameSite cookie nabízí systémovou cestu, jak ji řešit.

Útok CSRF spočívá v tom, že útočník naláká oběť na stránku, která nenápadně v prohlížeči oběti vykoná požadavek na webovou aplikaci, na které je oběť přihlášena, a ta se domnívá, že požadavek vykonala oběť o své vůli. A tak pod identitou oběti provede nějaký úkon, aniž by ta o tom věděla. Může jít o změnu nebo smazání dat, odeslání zprávy atd. Aby aplikace útoku zabránila, musí rozlišit, jestli požadavek vznikl povolenou cestou, např. odesláním formuláře v ní samotné, nebo nějak jinak. SameSite cookie tohle umí.

Jak to funguje? Řekněme, že mám web běžící na nějaké doméně a vytvořím na něm tři různé cookies s atributy SameSite=Lax, SameSite=Strict a SameSite=None. Název ani hodnota nehrají roli. Prohlížeč si je uloží.

1. Když libovolnou URL na mém webu otevřu přímým zadáním do adresního řádku nebo kliknutím na záložku, prohlížeč všechny tři cookie odešle.
2. Když se na libovolnou URL na mém webu dostanu jakkoliv ze stránky z téhož webu, prohlížeč všechny tři cookie odešle.
3. Když se na libovolnou URL na mém webu dostanu ze stránky z jiného webu, prohlížeč pošle jen cookie s atributem None a v určitých případech i Lax, viz tabulka:

SameSite cookies dokáží rozlišit jen několik málo případů, ale jde právě o ty podstatné pro ochranu před CSRF.

Pokud mám třeba na webu v administraci formulář nebo nějaký odkaz pro smazání položky a ten byl odeslán/odkliknut, tak nepřítomnost cookie vytvořené s atributem Strict znamená, že se tak nestalo na mém webu, ale že požadavek přišel odjinud, tedy že jde o CSRF útok.

Cookie pro odhalení CSRF útoku vytvářejte jako tzv. session cookie bez atributu Expires, platnost je pak v podstatě nekonečná.

Doména vs site

„Na mém webu“ není to stejné jako „na mé doméně“, nejde o doménu, ale o web site (proto i název SameSite). Site sice často odpovídá doméně, ale třeba u služby github.io odpovídá subdoméně. Požadavek z doc.nette.org na files.nette.org je same-site, zatímco požadavek z nette.github.io na tracy.github.io je už cross-site. Tady je to hezky vysvětlené.

<iframe>

Z předchozích řádků již vyplynulo, že pokud je stránka z mého webu načtená uvnitř <iframe> na jiném webu, nepošle jí prohlížeč Strict ani Lax cookies. Je tu ale ještě jedna důležitá věc: pokud takto načtená stránka vytvoří Strict nebo Lax cookie, prohlížeč je ignoruje.

Tím vzniká možnost se bránit proti podvodnému získávání cookie neboli Cookie Stuffing, kde dosud systémová obrana taky chyběla. Trik spočívá v tom, že podvodník inkasuje provizi za affiliate marketing, ačkoliv uživatele na web obchodníka nepřivedl. Místo odkazu s affiliate ID, na který by musel uživatel kliknout, vloží do stránky neviditelný <iframe> se stejným odkazem a značkuje tak všechny návštěvníky.

Cookie bez atributu SameSite

Sušenky bez atributu SameSite se vždy posílaly při jakémkoliv same-site i cross-site požadavku. Stejně jako SameSite=None. Jenže v blízké budoucnosti začnou prohlížeče považovat příznak SameSite=Lax za výchozí, takže sušenky bez atributu budou považovány za Lax. Což je docela nebývale velký BC break v chování prohlížečů. Pokud chcete, aby se cookie i nadále chovala stejně a přenášela se při jakémkoliv cross-site požadavku, je potřeba jí nastavit SameSite=None. (Pokud nevyvíjíte embedované widgety apod., moc často to nechcete.) Bohužel pro loňské prohlížeče je hodnota None nečekaná. Safari 12 ji chápe jako Strict, takže na starších iOS a macOS vzniká ošemetný problém.

A ještě pozor: None funguje jen když je nastaven s atributem Secure.

Co udělat při útoku?

Utéct! Základní pravidlo sebeobrany, jak v reálném životě, tak na webu. Obrovskou chybou spousty frameworků je, že při detekci CSRF útoku zobrazí formulář znovu a napíší něco jako „Token CSRF je neplatný. Zkuste prosím formulář znovu odeslat“. Tím, že jej uživatel odešle znovu, je útok dokonán. Taková ochrana postrádá smysl, když vlastně uživatele vyzvete, aby ji obešel.

Ještě nedávno dělal Chrome v případě cross-site požadavku to, že po refreshi stránku zobrazil znovu, ale tentokrát cookie s atributem Strict poslal. Takže refresh vyřadil ochranu před CSRF založenou na SameSite cookie. Dnes už to naštěstí nedělá, ale je možné, že to dělají jiné nebo starší prohlížeče. Uživatel také může stránku „refreshnout“ kliknutím na adresní řádek + enter, což se bere jako přímé zadání URL (bod 1) a všechny cookie se odešlou.

Takže při detekci CSRF je nejlepší přesměrovat s HTTP kódem 302 jinam, třeba na homepage. Zbavíte se tak nebezpečných POST dat a ani problematická URL se neuloží do historie.

Nekompatibility

SameSite dlouho nefungovalo ani zdaleka tak, jak by mělo. Především kvůli chybám v prohlížečích a nedostatkům ve specifikaci, která třeba vůbec neřešila přesměrování nebo refresh. Samesite cookie se nepřenášely třeba při uložení nebo tisku stránky, naopak se přenášely po refreshi, když zrovna neměly atd. Naštěstí dnes už je situace lepší. Mám za to, že z vážných nedostatků přetrvává v aktuálních verzích prohlížečů jen ten výše zmíněný u Safari.

Doplnění: kromě SameSite lze velmi čerstvě rozlišit původ požadavku i hlavičkou Origin, což je nástupce hlavičky Referer více respektující soukromí uživatelů a pravopis.

Jak zprovoznit https na localhost?

Abych si přiblížil vývoj na lokálním počítači tomu ostrému, zprovoznil jsem si lokální https. Jak na to?

Nejsnazší cesta

V komentářích padla zmínka o aplikaci mkcert, která následující postup udělá za vás. Ale pokud máte rádi ruční práci, čtěte dál :)

Vygenerujeme SSL certifikát

K tomu použijeme program openssl, který určitě na počítači najdete, třeba jako součást Gitu na C:\Program Files\Git\usr\bin\openssl.exe nebo jinde. Následující příkaz vygeneruje klíč do souboru rootCA.key. Bude to po vás chtít vymyslet nějaké heslo, které si uložte.

openssl genrsa -des3 -out rootCA.key 2048

Další příkaz z klíče vygeneruje kořenový SSL certifikát a uloží ho do souboru rootCA.pem. Jeho platnost bude 2000 dní (tedy pět let), ale číslo klidně změňte:

openssl req -x509 -new -nodes -key rootCA.key -sha256 -days 2000 -out rootCA.pem

Uvěříme certifikátu

Teď oznámíme operačnímu systému, aby certifikát považoval za důvěryhodný. Postup pro Mac jsem našel třeba tady, pro Windows je pěkně obrázek za obrázkem sepsaný zde a pro české Windows jsem vám jej přeložil:

• spustit mmc
• v menu Soubor > Přidat nebo odebrat moduly snap-in
• doubleclick na Certifikáty v levém okně
• zvolte Účet počítače a Další
• ponechte Místní počítač a Dokončit
• zavřete okno tlačítkem OK
• v levém okně zvolte Certifikáty, v pravém Důvěryhodné kořenové certifikační autority
• pravé tlačítko a v kontextovém menu Všechny úkoly > Importovat
• objeví se Průvodce importem certifikátu, dejte Další
• vyberte soubor rootCA.pem a odklikejte průvodce na konec

Ufff, jsme v půlce. Pokračujeme v Konzoli:

• opět v menu Soubor > Přidat nebo odebrat moduly snap-in
• doubleclick na Editor objektů zásad skupiny
• stiskněte Dokončit a zavřete okno tlačítkem OK
• v levém okně otevřete Místní počítač – zásady > Konfigurace počítače > Nastavení systému Windows > Nastavení zabezpečení > Zásady veřejných klíčů
• doubleclick na Nastavení ověření cesty certifikátů
• zatrhněte Definovat tato nastavení, Povolit ověřování certifikátů … a Povolit uživatelům důvěřovat certifikátum …
• potvrďte tlačítkem OK

Hotovo, zavřete Konzoli.

Všichni už certifikátu věří, akorát Firefox chce ještě popostrčit:

• ve Firefoxu otevřete stránku about:config
• odklikejte všechna varování
• vyhledejte položku security.enterprise_roots.enabled
• doubleklikem změňte hodnotu na true
• zavřete stránku

Vyrobíme certifikát pro webový server

Klikačku máme za sebou, teď vyrobíme certifikáty pro server. Vytvoříme soubor server.csr.cnf s tímto obsahem:

[req]
default_bits = 2048
prompt = no
default_md = sha256
distinguished_name = dn

[dn]
C = CZ
ST = Random
L = Random
O = Random
OU = Random
emailAddress = example@example.com
CN = localhost

A dále soubor v3.ext, kde bude uveden seznam všech domén, které na localhostu provozujete:

authorityKeyIdentifier=keyid,issuer
basicConstraints=CA:FALSE
keyUsage = digitalSignature, nonRepudiation, keyEncipherment, dataEncipherment
subjectAltName = @alt_names

[alt_names]
DNS.1 = localhost
DNS.2 = texy.l
DNS.3 = *.texy.l
DNS.4 = nette.l
DNS.5 = *.nette.l
DNS.6 = navlnachekg.l

Jak vidíte, lokální verze webů provozuji na doménách, které končí na .l, u vás to třeba bude jinak. Ty jednotlivé klíče DNS.1 apod. je potřeba fakt jako idiot postupně očíslovat.

Následujícím krokem vygenerujeme soubory server.key aserver.csr:

openssl req -new -sha256 -nodes -out server.csr -newkey rsa:2048 -keyout server.key -config server.csr.cnf

A konečně vygenerujeme SSL certifikát pro server do server.crt (teď to bude po vás chtít zadat heslo, které jste si vymysleli na začátku):

openssl x509 -req -in server.csr -CA rootCA.pem -CAkey rootCA.key -CAcreateserial -out server.crt -days 500 -sha256 -extfile v3.ext

Všechny dosud vytvořené soubory včetně hesla si někam uložte. Ať se totiž změní domény, které provozujete lokálně, jen upravíte v3.ext a posledním příkazem znovu vygenerujete certifikát pro server.

Konfigurace webového serveru

Zbývá povolit https na serveru. Tj. nakonfigurovat server tak, aby naslouchal na portu 443, na kterém běží https, a používal vygenerovaný certifikát.

Používám Apache, do jehož konfiguračního soubor httpd.conf jsem přidal následující řádky s cestou k souborům server.key aserver.crt:

Listen 443
SSLCertificateFile "C:\Apache24\ssl\server.crt"
SSLCertificateKeyFile "C:\Apache24\ssl\server.key"

Konfiguraci virtuál hostů možná řešíte úplně jinak než já, těžko říct, ale v mém případě zprovoznění obnášelo ke každému virtuálu jako je

<VirtualHost *>
    ServerName localhost
    DocumentRoot "W:/"
</VirtualHost>

doplnit ještě druhý:

<VirtualHost *:443>
    ServerName localhost
    DocumentRoot "W:/"
    SSLEngine on
</VirtualHost>

V nginx by mělo stačit do konfiguračního souboru nginx.conf doplnit pro každý server něco takového:

server {
	listen 443 ssl;
	ssl_certificate     path/to/server.crt;
	ssl_certificate_key   path/to/server.key;
}

A to je vše. Docela mazec, co? Otevřete v prohlížeči https://localhost a jestli se stránka zobrazí, je to důvod k oslavě.

Fight jazyků: co obnášejí dvě mutace Nette?

Stránky Nette existují ve dvou jazykových verzích: české a anglické. Udržovat tak obsáhlý projekt ve dvou mutacích vyžaduje dost práce, ale vidím v tom smysl.

Plnohodnotná česká dokumentace a fórum je totiž výhodou pro zdejší začínající programátory, protože žádný jiný framework ničím takovým nedisponuje. Samozřejmě ideální by bylo, kdyby každý Čech už od základní školy uměl plynně anglicky, ušetřilo by to hodně práce, ale není úkolem frameworku tohle suplovat. Nicméně angličtina není v žádném případě druhotným jazykem. Naopak. Posuďte sami:

Dokumentace. Její současná velikost čítá 3 MB textů (pro srovnání celé dílo Shakespeare má 5 MB). Anglická a česká jsou přitom zcela identické. Nejsem si vědom, že by jeden jediný odstavec existoval třeba v české verzi a anglické chyběl. Případně by se v jedné verzi objevil mnohem dříve než v druhé. Obě verze jsou neustále synchronizované. Pokud byste na nesoulad narazili, vytvořte prosím issue na GitHubu.

Anglické forum bylo spuštěno v roce 2008. Na českém až do minulého týdne svítila zpráva: „Chcete se zdokonalovat v angličtině? Zkuste psát do anglického fóra. I když by to bylo s chybami – těmi se člověk učí.“, takže i mnoho Čechů používá anglické fórum.

Nette Blog v tuto chvíli čítá 34 článků v angličtině a 19 v češtině. Rozhodně doporučuji blog sledovat, třeba přes RSS, stává se z něj hlavní zdroj informací o novinkách.

Diskuse na GitHubu jsou výhradně v angličtině. Tuším od roku 2012 je to oficiální podmínka. Jedinou výjimkou jsou diskuse o české dokumentaci, což je snad pochopitelné.

V celém kódu se nikdy neobjevilo jediné české slovo. Kód je od prapočátků pouze v angličtině, včetně všech chybových hlášek, komentářů atd. Tuším jen jednou se v něm vyskytlo slovo fuck 

Dále je tu oficiální Twitter kanál, který je od počátku kompletně anglicky.

Co naopak anglicky není? Tak především jsou to videa z Posobot a facebooková stránka Nette Framework CZ/SK, která slouží zejména k informování o lokálních akcích, jako je právě Posobota nebo NettePivo. A taky kanál na Slacku Péhápkaři, což tedy není oficiální součást Nette.

Ještě pár technických záležitostí: pokud přijdete na úvodní stránku webu, fóra či blogu, nejspíš vás to přesměruje na českou verzi. Je to pouze proto, že máte v prohlížeči nastavený jako preferovaný jazyk češtinu nebo jste se už někdy v minulosti do české mutace přepnuli. Jinak samozřejmě přesměrovává na anglickou verzi.

Taktéž je určitý rozdíl mezi výpisem článků či příspěvků na českém a anglickém fóru. Web zkrátka předpokládá, že český uživatel anglicky číst umí, takže českým uživatelům se například u nejnovějších příspěvků vypisují i ty anglické nebo na českém blogu i anglické články, u který neexistuje českých překlad. Zahraniční uživatel tento mix nevidí.

Česká verze je zkrátka přidaným komfortem. Ale rozhodně preferujeme tvořit obsah v angličtině.

Zásadní novinky v Tracy v roce 2019

Článek vyšel na blogu Nette.

PhpGenerator a výstup kompatibilní s PSR

Článek vyšel na blogu Nette.

Nette plně podporuje PHP 7.4. Co to znamená?

Článek vyšel na blogu Nette.