Předchozím článkem, který hodnotil projekt Webylon, jsem rozpoutal trošku nechtěnou diskuzi na téma validita, sterilita, sexualita a kompatibilita. Moment… ne, tak o tom předposledním diskuze nebyla.

Dovolte mi takové shrnutí:

Validita primitivní:

  • patří sem uzavírání značek, vkládání hodnot atributů do uvozovek v XHTML atd.
  • díky ní je zápis jednoznačný
  • lze jej strojově zpracovat
  • pro HTML nutnost a netřeba o ní diskutovat
  • nedodržování je u profesionála neomluvitelné

Validita dle W3C:

  • např. povinné uvádění atributu alt v img elementech, nepoužívání neexistujících CSS vlastností apod.
  • díky ní je zápis validní dle W3C (ověřuje validator.w3.org)
  • lze jej vhodně zobrazit na všech zařízeních (plán do budoucna)
  • konstruktivní diskuze je třeba (hnací motor vývoje webdesignu)
  • nedodržování:
    • z neznalosti (nedostatek na straně tvůrce)
    • z dobrých důvodů (nedostatek na straně W3C?)

Weby validní dle W3C mohou být označeny ikonkou nebo odkazem, která tuto skutečnost potvrzuje. Ta představuje pro tvůrce webu jakousi konkurenční výhodu, neboť tvořit W3C validní weby je přínos, ale ne samozřejmost. Význam pro zákazníka proberu níže.

Validita dle W3C NEznamená:

  • kvalitu kódu
  • přístupnost
  • lepší optimalizaci pro vyhledávače
  • omezení grafického zpracování

Pro zákazníka je tedy známka validity jen vodítkem ke znalostem a úrovni práce toho kterého webdesignérského studia. Nikoliv zárukou kvality (ať už studia nebo webu). Myslím, že nelze ani přeceňovat kompatibilitu webu s budoucími generacemi prohlížečů, protože před jejich nástupem proběhne ještě hodně redesignů (nebo firma zkrachuje ;).

Význam validity:

Validita je tedy pouhou startovní čárou při tvorbě webu, teprve za ní vzniká možnost projevit své schopnosti. V mnoha případech se bohužel stává i omezujícím kritériem, nebo dokonce cílem. To má smutné následky, jakým je třeba:

Sterilita:

  • vedlejší efekt úzkostlivé snahy být validní dle W3C
  • nepoužívání proprietárních rozšíření prohlížečů (viz)
  • projev nedostatku grafického cítění
  • stránka se nemaluje, ale programuje

Pro tvůrce sterilních webů použil Jiří Bureš trefné označení suchar.

A na závěr zrekapituluji jev, kterým se vrátím zpět k Webylonu:

Nekompatibilita:

  • stav, kdy různé prohlížeče rozumí stejné vstupní informaci jinak
  • vzniká buď neexistencí standardu, nebo jeho nedodržením ze strany vývojářů prohlížeče
  • předchází se jí standardizací (snaha W3C)

Pokud přímo prostředí, kde nekompatibilita vzniká (CSS, JavaScript, HTML), nabízí prostředky, jak ji řešit, nemělo by se šahat po silnějších nástrojích. Velmi silným (a tupým) nástrojem je Webylonský lék. A tudy ne, přátelé.