phpFashion

Rubrika Random

Objeví Rails Dependency Injection?

Málokdo má takovou potřebu zdůrazňovat svou domnělou nadřazenost, jako právě Railisti. Abyste mě nechápali špatně, jde o dobrou marketingovou strategii. Nepříjemné je, když jí podlehnete do té míry, že zbytek světa vnímáte jen jako upachtěné kopírovače bez šance se vám někdy přiblížit. Svět takový totiž není.

Příkladem je Dependency Injection. Zatímco lidé kolem PHP nebo JavaScriptu objevili DI se zpožděním, Ruby on Rails zůstávají dosud nepolíbené. Bylo mi záhadou, proč framework s tak pokrokovou image zůstává kdesi pozadu a začal v tom pátrat. Odpověď mi dala řada zdrojů na Google nebo karmiq a zní:

Ruby je tak dobrý jazyk, že vůbec Dependency Injection nepotřebuje.

Fascinující argument, který je navíc v elitářském prostředí sebepotvrzující. A je skutečně pravdivý? Nebo jde jen o zaslepení pýchou, stejné zaslepení, jaké způsobilo nedávno přetřásané bezpečnostní díry v Rails?

Říkal jsem si, že je možné, že Ruby znám natolik málo, aby mi nějaký klíčový aspekt unikl, a že skutečně jde o jazyk, který DI nepotřebuje. Jenže primárním smyslem Dependency Injection je zřejmé předávání závislostí, aby byl kód srozumitelný a předvídatelný (a je pak i lépe testovatelný). Jenže když se podívám do dokumentace Rails na tutoriál „blog za pár minut“, vidím tam třeba:

def index
  @posts = Post.all
end

Tedy pro získání blogpostů používají statickou metodu Post.all, která odněkud (!) vrátí seznam článků. Z databáze? Ze souboru? Vyčaruje je? Nevím, protože se tu nepoužívá DI. Místo toho se tu vaří nějaké statické peklo. Ruby je bezesporu šikovný jazyk, ale DI nenahrazuje.

V Ruby lze za běhu přepisovat metody (Monkey patch; obdobně jako v JavaScriptu), což je forma Inversion of control (IoC), která třeba pro potřeby testů dovolí podstrčit jinou implementaci statické metody Post.all. Tohle ale nenahrazuje DI, kód to zřejmější neudělá, spíše naopak.

Mimochodem, zaujala mě i třída Post tím, že reprezentuje jak jeden článek na blogu, tak funguje jako repozitář (metoda all), což je porušení Single Responsibility Principle jako vyšité.

Jako odůvodnění, proč Ruby nepotřebují DI, se často odkazuje na článek LEGOs, Play-Doh, and Programming. Důkladně jsem ho pročetl, sledoval, jak autor párkrát zaměňuje „DI“ s „DI frameworkem“ (tedy něco jako zaměňovat „Ruby“ s „Ruby on Rails“) a nakonec zjistil, že k závěru, že Ruby Dependency Injection nepotřebují, vůbec nepřišel. Psal, že nepotřebují DI frameworky, jaké zná z Javy.

Jeden mylně interpretovaný závěr, pokud pohladí ego, dokáže zcela pobláznit obrovskou skupinu inteligentních lidí. Nakonec mýtus, že špenát obsahuje neobyčejné množství železa, se taky drží od roku 1870.

Ruby je velmi zajímavý jazyk, vyplatí se v něm jako v každém jiném používat DI a existují pro něj i DI frameworky. Rails je zajímavý framework, který zatím neobjevil DI. Až ho objeví, půjde o velké téma některé z příštích verzí.

(Po pokusu diskutovat o DI s Karmim, kterého pokládám za nejinteligentnějšího Railistu, nechávám komentáře uzavřené, omlouvám se.)

Viz také: Dependency injection není pouze o jednoduším testování

před 13 lety v rubrice Random


Víte, co znamená $ v regulárním výrazu?

Nejprve otázka: mačne nebo nemačne?

$str = "123\n";

echo preg_match('~^\d+$~', $str);

Kdo z vás si myslí, že funkce vrátí false, protože regulární výraz běží v jednořádkovém režimu a nepovoluje v řetězci žádné jiné znaky krom číslic, ten se mýlil.

Malinko odbočím. Regulární výrazy v jazyce Ruby mají jednu nectnost (nesoulad s de facto standardem PERLu): znaky ^ a $ neoznačují začátek a konec řetězce, ale jen jednoho řádku v něm. Neznalost tohoto faktu může způsobit bezpečnostní zranitelnost, jak třeba upozorňuje dokumentace Rails. PHP se chová standardně, ale málokdo už ví, co přesně ono standardní chování znamená. Dokumentace meta-znaku $ je totiž nepřesná. (už opraveno)

Správně má být, že znak $ znamená konec řetězce nebo ukončující odřádkování; ve víceřádkovém režimu (modifikátor m) znamená konec řádku.

Skutečný konec řetězce chytá sekvence \z. Nebo je možné použít dolar společně s modifikátorem D.

$str = "123\n";
echo preg_match('~^[0-9]+$~', $str); // true
echo preg_match('~^[0-9]+$~D', $str); // false
echo preg_match('~^[0-9]+\z~', $str); // false

Git: snadný cherry-pick z GitHubu

Pokud vám někdo na GitHubu pošle commit, je vhodné ho před začleněním do hlavní větve ověřit nebo třeba upravit. Jak si snadno commit z GitHubu vyzobnout do svého repozitáře? Používám k tomu skript remotepick.php, který spustím v repozitáři a jako parametr uvedu URL commitu. Což je adresa, na kterou vede například odkaz 363413a na této stránce. Takže spustím:

remotepick.php https://github.com/hrach/nette/commit/363413a042adff…

A skript vypadá takto:

<?php
$url = @$_SERVER['argv'][1];

if (!preg_match('#github.com/<a href="#fn" class="footnote">[/]</a>+/<a href="#fn" class="footnote">[/]</a>+/commit/\w+#', $url)) {
	exit("Invalid URL");
}

$tmp = sys_get_temp_dir() . '/tmp.patch';
copy("$url.patch", $tmp);
passthru('git am ' . escapeshellarg($tmp));
unlink($tmp);

Poté se commit objeví v aktuální větvi .


Git: jak na hromadný rebase

Pokud máte v Git repozitáři víc vývojových větví, je rozhodně dobré je průběžně aktualizovat oproti masteru. V řeči Gitu jde o rebase. Aktualizované větve se pak mnohem snáze aplikují (merge) do hlavní vývojové větve. A pokud máte větví opravdu hodně, aktualizovat každou zvlášť je zdlouhavé. Pomoci může skript rebaseall.php, který stačí zavolat někde uvnitř repozitáře:

<?php

// zjisti seznam větví
exec('git branch', $branches);

// postupně každou rybejzuj proti masteru
foreach ($branches as $branch) {
	$branch = trim($branch, "* \r\n");
	passthru("git rebase master $branch", $errorCode);
	if ($errorCode) {
		exit;
	}
}

// a nakonec se vrať na master
passthru('git checkout master');

Je možné, že se to dá zapsat i jedním příkazem z bashe, ale já rád skriptuju v PHP a bash nemám.


Zen Dependency Injection

Dependency Injection je technika, která řeší určité problémy, ale zároveň přináší těžkosti nové. Ty se pak snaží eliminovat DI kontejner, který od vás vyžaduje změnit pohled na objektový návrh.

Pokud vás netrápí problémy, které DI řeší, tak jeho nasazení budete vnímat jen jako zbytečnou obtíž. Třeba právě v nutnosti osvojení nového pohledu na objektový návrh.

Nicméně zdá se, že pokud vás netrápí problémy, které DI řeší, máte vážný problém. Což zjistíte, až to zjistíte.


„Mám nejhoršího klienta, stále mění zadání“

Znáte ty nářky vývojářů, že jejich klient nemá jasnou představu a neustále mění zadání zakázky? To pláčou nad vlastní neschopností. Když je slyším, nejraději bych popřál nebohému klientovi lepšího dodavatele.

Klient nemá jasné zadání, protože není odborník na webdesign. Zajímalo by mě, kolik webdesignérů se vyzná v podnikání svého klienta tak dobře, že by dokázalo vytvořit precizní zadání, kdyby se karty obrátily.

Pokud klient zadání průběžně mění, znamená to, že ho projekt zajímá a baví, že nad ním neustále přemýšlí. Je pak větší pravděpodobnost, že vznikne něco skutečně užitečného. A především: bude poptávat další a další práci.

Pokud si vývojář tyto věci uvědomí, pak pochopí, že je to právě on, kdo musí přizpůsobit svůj styl práce. Třeba zjednodušit přidání kolonky PSČ na web, ač to v původním zadání nebylo.

před 14 lety v rubrice Random


Školení jQuery a AJAX startuje!

„Ty bys měl školit Nette,“ řekl mi Vašek WebExpo Stoupa a já se pak přes půl roku rozhoupával, než v listopadu 2008 uskutečnil první školení Vývoj webových aplikací v Nette Framework. Od té doby prošlo kurzem asi 300 kolegů programátorů.

„Ty bys měl školit jQuery,“ řeklo mi pár účastníků školení Nette a já se pak přes půl roku rozhoupával, než vypsal první školení jQuery a AJAX, na které vás tímto zvu. (Než jsem se rozhoupal k napsání tohoto článku, kurz je z poloviny naplněn. Málo houpu.)

Co vám kurz dá? Vím, že to zní jako otřepaná fráze, ale rád bych ukázal, že oživování webové stránky pomocí JavaScriptu může být skutečně zábavné. Seznámím vás s nejpopulárnějším JavaScriptovým frameworkem jQuery na praktických příkladech. Přitom budeme dbát na čistý návrh a znovupoužitelnost, protože ve chvíli, kdy programátor zabředne do bastlení, je se zábavou smyčec. Nebo šmitec. Celým kurzem se potáhne ústřední motiv user experience, tj. vysvětlíme si a ukážeme, kterou cestou se vydat, aby výsledek byl pro uživatele co nejintuitivnější. Protože o nic jiného vlastně nejde.

Bylo by fajn, kdybyste na školení vyrazili se základní znalostí JavaScriptu (stačí rozumět tomuto článku bez kapitol Properties a Dědičnost). Pokud zatím neznáte jQuery a rádi byste to napravili, jsem vám k službám!


Víte, komu ublížil mod_rewrite?

Schválně, který software má v dokumentaci uvedeno, že se jedná o voodoo? No jistě, jde o mod_rewrite. Ze zkušenosti mohu říci, že programátoři se dělí do dvou skupin:

  1. ti, kteří mod_rewrite nerozumí
  2. ti, kteří si myslí, že mod_rewrite rozumí, avšak mýlí se

Do které skupiny patříte vy? Zkuste nahlédnout do svých souborů .htaccess a podívejte se, zda vám u pravidel pro přesměrování (příznak R) nechybí také příznak NE (noescape)?

Vysvětlím na příkladu: do kořenového adresáře webu www.example.cz vložím soubor .htaccess s pravidlem pro přesměrování:

RewriteEngine On
RewriteRule .* http://www.example.com/$0 [R=301] #tohle je spatne!

Server pak přesměruje

  • z http://www.example.cz/index.php?title=d%C3%ADvka (parametr title obsahuje slovo dívka)
  • na http://www.example.com/index.php?title=d%25C3%25ADvka (parametr title obsahuje řetězec d%C3%ADvka)

Jak vidíte, mod_rewrite ublížil dívce! Je to jeho přirozené chování, aby to nedělal, musíte mu říct NE:

RewriteEngine On
RewriteRule .* http://www.example.com/$0 [R=301,NE] #tohle uz je spravne

Heuréka: example.l na localhost

Mám ve zvyku vyvíjet a spouštět webové aplikace na doménách s příponou .l, takže třeba vývojová verze https://nette.org mi běží na http://nette.l. Což znamená přidat do souboru hosts řádek pro každou subdoménu, např.:

nette.l   127.0.0.1
www.nette.l   127.0.0.1
forum.nette.l   127.0.0.1

To je přinejmenším otravné. Kéž by hosts podporoval zápis pomocí wildcards, stačilo by napsat

*.l   127.0.0.1

a měl bych vystaráno. Jenže tohle nefunguje. Hledal jsem proto jiné řešení. K velkému překvapení, internet se návody nejen že nehemží, nenašel jsem vůbec nic.

Bylo zřejmé, že budu potřebovat najít lokální DNS server, který toto umožní. Narazil jsem na Simple DNS Plus. Po instalaci je potřeba jej manuálně aktivovat, tj. říci síťovému připojení, že má používat DNS server na adrese 127.0.0.1. Poté přímo v aplikaci v Tools / Options / Plug-Ins vytvořit instanci pluginu Regular Expressions a určit, že maska \.l$ se bude mapovat na adresu 127.0.0.1.

Funguje to výborně, jen cena $79 mi nepřipadá odpovídající, využívám-li okrajové vlastnosti jinak našlapaného programu.

Další možností je instalace multiplatformního opensource DNS serveru BIND. Stáhl jsem si distribuci pro Windows a nainstaloval do výchozího adresáře. Ovšem zapomeňte na nějaké klikací prostředí, BIND zná jen příkazovou řádku a textové konfigurační soubory. Pro mě španělská vesnice. Naštěstí mě pohled do dokumentace neodradil rovnou a podařilo se mi vytvořit konfigurační soubory. Ty se nacházejí v podadresáři etc, v mém případě je to c:\Windows\System32\dns\etc\. Na vašem počítači může být cesta odlišná.

Soubor etc\named.conf

options {
	directory "C:\Windows\System32\dns\etc"; // změňte pokud používáte jinou cestu.
};

zone "localhost" {
	type master;
	file "localhost";
};

zone "l" {
	type master;
	file "localhost";
};

zone "0.0.127.in-addr.arpa" {
	type master;
	file "localhost.rev";
};

Sourbor etc\localhost (využívající wildcard DNS record)

$TTL	86400
@	   IN SOA   @ root (
						2005022501	  ; serial
						3H			  ; refresh
						15M			 ; retry
						1W			  ; expiry
						1D )			; minimum

		IN NS		@
		IN A		 127.0.0.1
*.l.	IN A		 127.0.0.1

a nakonec soubor etc\localhost.rev

$TTL	86400
@	   IN	  SOA	 localhost. root.localhost.  (
							2005022501	  ; serial
							3H			  ; refresh
							15M			 ; retry
							1W			  ; expiry
							1D )			; minimum

		IN	  NS	  localhost.
1	   IN	  PTR	 localhost.

Poté stačí na síťovém připojení aktivovat DNS server na adrese 127.0.0.1 (viz postup výše) a spustit službu ISC BIND. Světe div se, ono to funguje!

C:\>ping nette.l

Příkaz PING na nette.l [127.0.0.1] - 32 bajtů dat:
Odpověď od 127.0.0.1: bajty=32 čas < 1ms TTL=128

Čistý Programátorský Experiment

Dovolte mi malý experiment. Týká se všech programátorů, které baví návrh aplikací a OOP. Zadám vám velmi jednoduchý úkol, který má mnoho možných řešení. A spíš než konkrétní kód mě zajímá způsob uvažování. Budu rád, když se zapojí programátoři používající různé jazyky. Proto také zadání zapíši v pseudokódu.

Mějme třídu WebPage, které zadáme URL a ona načte stránku a vrátí jeji obsah, hlavičky a dokonce i náhled v podobě obrázku. Příklad použití:

page = new WebPage
page.url = 'https://phpfashion.com'
echo page.url
echo page.body
echo page.headers
echo page.thumbnail

Chápejme url, body, headers a thumbnail jako vlastnosti (properties, accessors) třídy WebPage. Je asi zřejmé z logiky věci a principu zapouzdření, že zatímco url umožňuje zápis i čtení, ostatní vlastnosti lze pouze číst.

Protože funkčnost třídy WebPage je výkonnostně i časově náročná, je vhodné jednou získaná data ukládat do databáze. Jak to ale implementovat? Sice nejsnadnější by bylo rovnou upravit kód třídy WebPage, jenže takový postup je špinavý. Proč by třída s jednou srozumitelnou funkcionalitou měla navíc ještě komunikovat s databází? Pověříme tím tedy třídu WebPageStorage. Ta nám bude, mimo jiné, schopna dodat objekt WebPage rovnou z databáze:

page = WebPageStorage.load('https://phpfashion.com')
echo page.url
echo page.body
echo page.headers
echo page.thumbnail

Otázka zní: jak to naprogramovat?

Zopakuji, že se pídíme po nejčistším řešení. Jak docílit toho, aby metoda load mohla vytvořit objekt a nastavit mu read-only vlastnosti body, headers a thumbnail na hodnoty načtené z databáze? Vytvořením setterů nebo zpřístupněním vnitřních proměnných by se porušil princip zapouzdření. Navrhli byste redesign třídy WebPage? Jaký? Navrhli byste redesign WebPageStorage? A co když úkol zkomplikujeme tím, že thumbnail se z databáze načte až při vyžádání?

Věřím tomu, že pro řadu čtenářů je zadání naprosto triviální. Přesto se zkuste zamyslet nad nejčistším řešením a vysvětlete jej v komentářích. Klidně obšírně. Díky!


phpFashion © 2004, 2025 David Grudl | o blogu

Ukázky zdrojových kódů smíte používat s uvedením autora a URL tohoto webu bez dalších omezení.